Pokud se chystáte koupit nejnovější Respekt jen kvůli rozhovoru s čínským umělcem a aktivistou Aj Wej-wejem, najmě pro anoncovanou část o šachách, nedělejte to. Nebo takhle – klidně si ho kupte, mně je to vlastně úplně jedno, v časopise je i jiné zajímavé čtení. Ale šachy v něm opravdu nehledejte.
Podtitul rozhovoru zní: „S Aj Wej-wejem o uprchlících, šachách a jeho výstavě v pražské Národní galerii.“ Editor výtisku zřejmě provedl nějaké nečekané škrty, protože o šachách je všehovšudy pouze poslední otázka celého rozhovoru. Název naší vaší hry jinak v celém textu nezazní ani jednou. Tolik fakta.
Celá tato malichernost však v mých úvahách opět probudila mnohem širší téma, často diskutované na klubových trénincích. Tyto debaty jsou mnohdy plodné jako banánovník uprostřed Patagonie, ovšem řada myšlenek přece jen stojí za podrobnější diskuzi.
Mají šachy nějakou efektivní vazbu na reálný život? Předem říkám, že já sám na tuto záležitost nemám žádný vyhraněný názor a jsem ochoten připustit myšlenky obou stran. Pravda bude asi někde uprostřed, nevím. Co ale naopak vím, je, že je vždycky průser, když se nešachisti snaží šroubovat šachy na svou profesi, potažmo život či kariéru.
Přepis šachové části rozhovoru s Aj Wej-wejem (Respekt 12/2017):
Jan H. Vitvar:
V srpnu oslavíte šedesátiny. Jednou jste řekl, že se cítíte jako šachista, který rozmýšlí strategii na bitevním poli. Jaký bude váš další tah? A jakou figurku zvolíte?
Aj Wej-wej:
Podstatou šachů je, že když uděláte svůj tah, ten druhý nebo ti druzí udělají zase svůj. Je to férová hra, protože nemůžete udělat žádný tah navíc. Během téhle hry se učím ze svých chyb, beru za ně zodpovědnost a snažím se být poctivým hráčem. Takže nemám jasný plán; všechno závisí na reakci protivníka a vývoji situace. Možná tu partii ani nestačím dohrát, protože můj čas vyprší, ale třeba se pak najde někdo, kdo v ní bude pokračovat.
Dovolím si provést malý rozbor, své poznámky včlením kurzívou do textu. Uvědomuji si, že se jedná o přenášení významů, ovšem paralela s šachovou hrou prostě a jednoduše na spoustě míst nefunguje, protože v šachách to tak není.
Jan H. Vitvar:
V srpnu oslavíte šedesátiny (Ano, to je pravda, nicméně šachovnice má polí šedesát čtyři.). Jednou jste řekl, že se cítíte jako šachista, který rozmýšlí strategii na bitevním poli (Znáte nějakého šachistu, který by rozvíjel strategii na bitevním poli? Napoleon je jediný, kdo mě napadá, ale v tom případě měl dotyčný zmínit přímo jeho, protože takto to vypadá, že šachista na bitevním poli je něco běžného.). Jaký bude váš další tah? A jakou figurku zvolíte? (Pro mě velká záhada. Metafora tahu jako životního kroku je v pořádku, ale ptát se na figurku, to mi nedává žádný smysl. Představte si, že by Aj Wej-wej odpověděl: „Můj další životní krok bude takový skoro až tah jezdcem – chci studovat bráhmanskou víru.“ nebo „Teď plánuji cestu kolem světa na černopolném střelci, tedy – jak jistě chápete – chci ho objet na kole.“)
Aj Wej-wej:
Podstatou šachů je, že když uděláte svůj tah, ten druhý nebo ti druzí (Zřejmě milovník šachové čtyřhry.) udělají zase svůj. (Částečně nesouhlasím. Cílem šachů, tedy samotné partie, je pro většinu lidí nepochybně dát soupeři mat. Podstata šachů může ovšem ležet jinde, uznávám. Pro někoho je to radost ze hry, z tvorby, setkávání s přáteli, pro někoho je to obživa, touha stvořit umělecké dílo nějakou krásnou partií apod. Ovšem hrát šachy jen proto, že se mi líbí, jak soupeř hraje také – to mi přijde přinejmenším nestandardní. Ale proti gustu…) Je to férová hra, protože nemůžete udělat žádný tah navíc. (Nemůžete podle pravidel, ale mnohý případ známe…) Během téhle hry se učím ze svých chyb, beru za ně zodpovědnost a snažím se být poctivým hráčem. Takže nemám jasný plán (I špatný plán je lepší než žádný. Základní poučka, jež mj. dokazuje, že Aj Wej-wej se neučí ze svých chyb dostatečně.); všechno závisí na reakci protivníka a vývoji situace. Možná tu partii ani nestačím dohrát, protože můj čas vyprší (Pokud se nepletu, tak v pravidlech je uvedeno, že hráč, jemuž vyprší čas určený ke hře, partii prohrál. Tedy až na remízové výjimky. Tzn. Aj Wej-wej zřejmě trpí mylnou představou, že po uplynutí času na hru je partie přerušena nebo prostě nedohrána, nevím. To je samozřejmě nesmysl. Napadá mě ještě druhá interpretace, a sice že čínský umělec naznačuje, že by snad mohl během partie zemřít. To mi přijde jako zbytečně negativní vize, není žádný důvod předpokládat, že by měl umřít zrovna během šachové partie. Stejně tak může naposledy vydechnout třeba v kině, při jídle nebo koneckonců během tvorby svého uměleckého díla, protože těmto činnostem věnuje mnohem víc času než šachům - v tom případě by byla metafora vhodnější v jiném spojení.) , ale třeba se pak najde někdo, kdo v ní bude pokračovat. (Kdepak, když odejdete od stolu, nikdo další partii převzít nemůže, takhle to skutečně nefunguje. Alespoň ne do doby, než budou i v šachách zavedena střídání.)
Zpátky k debatě (již se nebudu snažit nijak rozseknout a neučiním vůbec žádné závěry): První frakcí jsou ti, kteří věří, že šachy přináší lidem (a samozřejmě hlavně dětem) do života řadu benefitů – děti hrající šachy mají větší chuť do studia jazyků, jsou lepší v matematice, dokáží si organizovat svůj čas (zde mám názor hraničící s ověřenou pravdou: LEŽ), dokáží plánovat a myslet dopředu, šachy rozvíjí logické myšlení atd. Existují studie, vyzkoumáno, potvrzeno. Garri Kasparov, možná nejsilnější hráč všech dob, o tom dokonce napsal knihu: „Jak šachy napodobují život“.
Druzí zas tvrdí, že šachy nelze nijak spojovat s reálným životem. „Šachy rozvíjí šachy,“ tvrdí pan Urban. To je tvrzení, které se mi pro svou nesmlouvavou strohost velmi líbí. Branďák zase s oblibou poukazuje na nesmyslné přejímání šachové terminologie do běžného života. Šachy jsou prostě nějaké lidská činnost, kterou když budeme trénovat, tak v ní budeme dobří. Když chceme být dobří v matematice, musíme trénovat matematiku. Tečka.
Na čí straně jste vy?
Šachový svaz České republiky v současnosti natáčí a průběžně uveřejňuje tzv. Partii osobností. Každá tato osobnost mj. odpovídá na otázku „Co vám šachy dávají do vaší profese?“. Do příštího pátku doporučuji všem nastudovat, to bude teprve katovna u piva!
Vít Moravec