Sokol Český Brod B (Regionální přebor C)

 

To nejlepší nakonec aneb Sladká trojtečka v čmeláčím hnízdě

Deváté a poslední kolo regionálního přeboru nás zaválo do Čelákovic, kde nás čekalo střetnutí s tamním áčkem. Kromě toho, že šlo o závěrečný zápas sezóny (a pro mě osobně nejspíš o rozlučku s „reprezentační kariérou“ čili se soutěžemi družstev, i když není vyloučeno, že ještě zasáhnu do některého ze zbývajících dvou kol „pralesa“ v dresu Peček), dostal náš výjezd ještě jinou symboliku. Shodou okolností jsme měli být posledním českobrodským týmem, který kdy k mistráku nastoupí pod sokolskými křídly – už následující den se totiž celý oddíl chystal vykročit do nové éry.

Čistě prozaickou optikou se nám ale především nabízela poslední šance pokusit se ještě něco udělat s nelichotivým postavením v tabulce. Proto byl výraznou komplikací příval omluvenek, kvůli němuž náš kapitán neměl ještě v sobotu dopoledne všech osm pohromadě. Nakonec mu nezbylo než okysličit zadní šiky mladými talenty Ježkem a Patočkou z farmářského „céčka“. Změn doznala i středová řada, která do akce vyrážela ve složení Brandejský – Fokt – Švec, zatímco pan Záběhlický se musel posunout na post podhrotového hráče za útočnou dvojicí Čermák – Šedivý, která jako jediná zůstala ve stabilním složení. Mohli jsme jen doufat, že soupeřům, kteří v průběžné tabulce drželi druhou příčku a na první ztráceli 6 bodů, již o nic nepůjde a budou chtít pošetřit své opory. To se zčásti vyplnilo, anžto domácí skutečně nechali sedět hned tři hráče své základní osmy, i tak ale byli na všech deskách papírovými favority.

9. kolo, 08.03.2015, Čelákovice

ŠK Spartak Čelákovice A   Sokol Český Brod B
Horký Pavel (Z,K) 1998 0 - 1 1910 Čermák Jan (Z,V)
Tichý Petr (Z,ZK) 1946 0 - 1 1824 Šedivý Ondřej (Z,K)
Sedlatý Martin (Z) 1810 1 - 0 1648 Záběhlický Jiří (Z)
Kopecký Petr (Z) 1771 ½ - ½ 1598 Brandejský Vít (Z,ZK)
Jankovský Zbyněk 1576 0 - 1 1475 Fokt Michal (Z,H)
Mrozinski Libor 1474 ½ - ½ 1388 Švec Stanislav
Válek Petr 1468 0 - 1 1360 Ježek Stanislav
Hrubčík Martin (H) 1752 1 - 0 1133 Patočka David
  3 : 5  

Když jsem před nějakými šesti lety zavítal do čelákovické sokolovny naposledy, hrálo se ve velké klubovně v prvním patře, tentokrát nás ale „čmeláci“ přivítali v prostorách výrazně stísněnějších. Oficiální vysvětlení znělo, že šachistům ve skutečnosti patří právě tato místnost (byť na jejích dveřích visela nicneříkající starodávná cedulka „kancelář Spartaku“), zatímco zmíněnou klubovnu si půjčovali od fotbalistů, nic to ale neměnilo na tom, že se zde nenašlo místo ani na varnou konvici. Museli jsme se tedy obejít bez kafe, což nás stavělo do zřetelné nevýhody oproti domácím, kteří si ho přinesli v termoskách (a navíc byli odpočatější, anžto si mohli přispat). Nezbylo než věřit, že své partie dovedeme do zdárného konce dřív, než nad nimi začneme klimbat.

Podle očekávání hráli nejrychleji oba mládežníci, jejichž partie ze všeho nejvíc připomínaly houpačku. Zatímco na sedmičce byl Stanislav Ježek záhy o figuru a pěcha kratší, s Davidem Patočkou se domácí (a pozdě přišedší) Martin Hrubčík hodně potil. Náš hráč měl sice hodně rozhárané pěchy a nejsem si jist, zda se vůbec zatěžoval rošádou, jinak stál ale velice aktivně a tlačil se na soupeřova krále takřka vším, co měl k dispozici. Pak ale někde musel chybovat, protože při příští zastávce u jeho stolu už jsem jen zahlédl, jak spěšně pokládá krále a soupeř jej s úlevou utěšuje slovy „Za rok mě porazíš“. Zcela jiný obraz byl zato k vidění hned vedle, kde už se sice domácí Válek s dámou, střelcem a dvěma piky našemu hráči pozvolna prodíral ke králi, pak ale osudově podcenil volný b-sloupec, přes který mu do týla vniklo společenstvo černé dámy a dvou věží. Po výměně jednoho věžního páru už osamocený bílý král neměl proti dvoučlenné naháněcí jednotce nárok a průběžný stav se tak vyrovnal na 1:1.

Zbylých šest partií trvalo podstatně déle, částečně možná i proto, že naši soupeři byli vzdor kofeinovému dopingu vesměs velmi přemýšliví. Postupně tak většina z nás měla lepší čas, někdo i celkem výrazně – například Čenda si stejně jako já nebo pan Švec v určitých fázích hýčkal i více než půlhodinový náskok. Dokonce i u vyhlášeného časovkáře Ondry jsem při v jednu chvíli při letmé obhlídce zřel na displeji hodin údaje 1:03 – 1:02, což byla na jeho poměry velmi příjemná změna. Partu trhal pouze pan Záběhlický, který se do své pozice zahloubal tak zodpovědně, až mu nakonec zbylo asi 3 a půl minuty na nějakých 15 tahů, což se bohužel ukázalo být nad jeho možnosti a tak jsme prohrávali 1:2.

Na první pohled tichou a nenápadnou partii sehrál Branďák, kterému se při výměně dam povedlo v koncovce, která zahrnovala ještě jeden pár věží a tuším jezdců, získat pěcha navíc. Po další oboustranné redukci materiálu ale raději nabídl plichtu, ač mu soupeř (který chvílemi u partie klečel, jako by se pokoušel meditovat) udiveně tvrdil „Dyť to máte vyhraný“. Ovšem jak, to už mu ani po podpisu partiářů neukázal. Domácí si tak za stavu 1,5:2,5 nadále drželi minimální náskok.

Vyrovnání se urodilo na páté šachovnici, kde se můj soupeř (jemuž přímo u partie fandila malá dcera, která se takřka nehnula od stolu, ač jí tatínek chuděře nepřinesl žádnou židli) v přetahové francouzské odhodlal k brzkému výpadu střelcem na b5 a poté výměně na c6. To je sice podle Čendy celkem sebevražedná strategie, protože bělopolného střelce údajně bílý v tomto systému potřebuje, pravda ale je, že už jsem pár takových pozic na šachovnici viděl – dokonce přímo před sebou. Po 1.e4 e6 2.d4 d5 3.e5 c5 4.Jf3 Jc6 5.Sb5 cxd4 6.0-0 Sd7 7.Sxc6 jsem se chvíli rozmýšlel, čím dobrat: střelcem, nebo pěchem? Nakonec jsem zvolil druhou možnost s tím, že si vytvořím silné pěšcové centrum. To se celkem povedlo, vrásky mi dělali pouze pěšci e6 a f7. Hlavně na druhého z nich zkoušel bílý nepříjemně tlačit dámou a jezdcem, nakonec se ale ukázalo, že tam nic výraznějšího nemá, a když se mi po rošádě povedlo zmíněný f-sloupec otevřít, stál jsem mírně lépe naopak já. Jedinou slabinou zůstal osamocený pěšec na e6, bílý mě ale v pozici na diagramu všech starostí sám ochotně zbavil:

diagram

Jankovský – Fokt, pozice po 22. …Vb8

Tah 23.f4 není principiálně špatný, k dispozici je ale i varianta 23.g5, po které bych asi musel na e5 měnit rovnou. Takhle jsem ještě získal čas zahrát již nějakou dobu plánované 23. …d4, čímž získávám důležitou bělopolnou diagonálu. Dále se stalo 24.Dd3 Sb7 25.g5 Sxe5, načež pan Jankovský, který měl na hodinách už jen nějakých 8 minut, spáchal rozhodující chybu: 26.f4xe5?? Dc6! a bílý má náhle na výběr jen ze špatných a ještě horších možností. Po daleko logičtějším 26.Vxe5 by 26. …Dc6 nemělo zdaleka takovou sílu a po 27.Dg3 Vf5 (nic neřeší 27. …Dh1+, protože po 28.Kf2 nemám další možnosti, jak pokračovat v útoku) 28.Vfe1 Vxe5 29.Vxe5 má bílý slušné šance na remízu, pomineme-li již zmíněný časový deficit, který byl hlavní příčinou osudové chyby v jeho propočtu. Přišlo ještě 27.De4 Vxf1+ 28.Kxf1 Vf8+ 29.Kg1 Dxe4 30.Vxe4 Sxe4 31.h4 Vf5 a bílý se vzdal. Moje první výhra za Brod v sezóně, asi dárek od někoho shora k odchodu do důchodu :-). Průběžné skóre znělo 2,5:2,5.

Než jsem venku před hrací místností dosvačil, překlopil Ondra Šedivý jako správný kapitán misky vah poprvé na naši stranu. Ve své partii sice ztratil pěšce, zato však našel cestu k získání rozhodující poziční výhody pomocí taktické opičky:

diagram

Šedivý - Tichý

Komentář Ondry Šedivého: černý si před 4 tahy vzal pěšce, nejspíš ale podcenil soupeřovy možnosti soupeře. Pozice se rychle zamotala a bílý se dostal k útoku. Najdete cestu k výhře? Řešení se zobrazí při najetí sem.

Průběžný stav 3,5:2,5 vypadal nadějně, na druhou stranu jsme ale takhle nakročeno měli letos už dvakrát a nikdy z toho nic nebylo, takže zatím nebyl důvod se příliš radovat. Tím spíš, že ve zbylých dvou partiích zatím nebylo nic jasné. Zejména na šesté šachovnici se děly věci. Nejdřív jsme se kochali nadějí, že by pan Švec mohl vyhrát na čas, jeho soupeř a zároveň domácí zpravodaj pan Mrozinski ale nakonec 40 tahů těsně stihl. Náš hráč měl dlouho pika méně, pak ale dalšího výhodně směnil za figuru a nakonec vznikla koncovka, ve které měl jezdce a asi dva či tři částečně roztroušené pěšce proti zhruba čtyřem pěchům spojeným. Následně se oba protivníci začali předhánět v nepřesnostech, takže se střídavě zdálo, že by zde snad mohl kápnout rozhodující bod, a chvílemi naopak Branďákovi, který chodil vývoj na šachovnici spolu s Ondrou pravidelně obhlížet, vstávala hříva na hlavě z myšlenky, že snad pan Švec nakonec ještě rupne.

Klid všem naštěstí dodal náš lídr, tahoun a opora čili Čenda, který ze získaného pěšce vytěžil maximum a potvrdil tak svou výbornou formu – 7 a půl bodu z 9 partií (nemluvě o podobně skvostné bilanci v áčku), to si zaslouží respekt a možná i potlesk. Domácím tak definitivně přestalo o cokoli jít a tak se celkem záhy dohrálo i na šestém prkně, kde se nakonec oba „elitní koncovkáři“ (řečeno s Branďákem) rozumně dohodli na remíze. Tím pan Švec odmázl nelichotivou nulu ze své letošní bilance za béčko a zároveň zaokrouhlil konečný výsledek na 5:3 pro naše barvy. Někdo by mohl říct „šťastné vítězství“ nebo dokonce „zázrak na osmkrát čtyřiašedesáti polích“. Já osobně si myslím, že se nám to tak trochu vrátilo za všechnu smůlu, co jsme měli třeba proti Sendražicím a Kutné Hoře; jestli to ale bylo o štěstí, tak jsme mu tentokrát v brundibářím hnízdě určitě šli zdatně naproti, navdzory oslabené sestavě (nebo možná právě proto).

Na závěr veselá historka, která doprovázela náš odjezd. Jak už jsem zmínil, dohráli oba naši mládežníci brzo, a dlouhé čekání na ostatní je zákonitě nudilo. Chvílemi hráli stolní fotbálek v předsálí, případně jen tak pobíhali po ochozech nad basketbalovou palubovkou, a pak se najednou ztratili, a když jsme po skončení zápasu odcházeli, nebylo po nich nikde v budově ani venku ani vidu, ani slechu. Až po chvíli si Čenda vzpomněl, že je viděl jít kamsi na kopec, v jehož zhruba polovině sokolovna stála – měli prý hlad, tak si šli něco koupit. To ale neřešilo problém, že se stále nevraceli a že na ně ani Ondra neměl telefon. Branďák v žertu navrhoval odjezd auta, jehož posádka je kompletní, případně obou aut s tím, že tři body jsou za oběť dvou dětí pořád ještě slušná kompenzace, padaly ale i vážněji míněné nápady zavolat jejich rodičům, aby se své potomky pokusili kontaktovat. Než jsme se ale stačili dobrat jakéhokoli konsenzu, objevily se už na horizontu dvě malé postavičky, které se vzápětí rozběhly dolů, co jim síly stačily. Naštěstí nejelo zrovna žádné auto :-).

Tak, a teď už zbývá jen poděkovat. Ondrovi za to, že mi dal možnost zahrát si na stará kolena ještě jednu sezónu ve vyšší soutěži a že to se mnou vydržel :), a celému týmu za pěknou rozlučku, ke které jsem se během následujícího našlapaného pracovního týdne nejednou v duchu vracel. Tak trošku jako Harry Potter, když potřeboval šťastnou vzpomínku, aby mohl vykouzlit Patrona ;-) Ještě jednou díky a hodně zdaru do dalších sezón!

Michal „Winston“ Fokt

 

ŠK Český Brod