Sokol Český Brod A (Krajský přebor B)

Komentáře z dalších kol: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. závěrečný
fotky

6. kolo, 18.1.2008, Český Brod

Sokol Český Brod   Sokol Nymburk
Valtera Jiří 1975 0 - 1 2029 Dlouhý Ondřej
Moravec Vít 2055 ½ - ½ 2158 Hora Milan
Koudelka Ivan 2013 0 - 1 2133 Horníček Jiří
Urban Miroslav 1927 0 - 1 2043 Pištík Petr
Chybný Zdeněk 1799 0 - 1 1948 Masák Radim
Šimek Václav 1756 0 - 1 1913 Sobotka Jiří
Fabián Vladimír 1752 ½ - ½ 1909 Dudek Jaromír
Šedivý Ondřej 1711 ½ - ½ 1889 Eisner Oldřich
  :  

Komentář Víta Moravce:

Poprvé po Vánocích usedla středočeská šachová elita za černobílá plátna, aby sehrála již šesté kolo Krajského přeboru družstev. K nám do Českého Brodu zavítal dosud poněkud tápající Nymburk, jehož jedenácté místo v tabulce asi úplně neodpovídá síle soupisky. Hosté ale pochopili, že se jedná dost možná o poslední šanci na odražení ode dna a sehnali sestavu, jehož každý člen se mohl honosit Elem vyšším, než jeho soupeř na protější straně šachovnice.

Zápas začal jako z říše nočních můr. Na šestém prkně rozehrál Šimek zahájení hodně ledabyle, oslabil své nevyvinuté dámské křídlo a v podstatě jen čekal na smrt. Jeho soupeř Sobotka prostě vzal věž, třikrát s ní šoupnul, vytvořil vazbu a ve 22.tahu bylo po zábavě. O šachovnici vedle sváděl Fabián boj nejen se soupeřovými figurkami, ale i s jeho brzkou nabídkou remízy. Ukázal se však jako správný hráč, smír odmítl a vydal se na lov černých figurek. Uběhlo sotva patnáct minut a náš matador si vše rozmyslel. Tentokrát to byl on, kdo měl zájem půlit bod. Dudek nedělal naschvály a v již dosti otupěné pozici bez problémů přijal. Vůbec byl tento zápas bohatý na krátké partie, což se pouze potvrdilo i na 2.desce v mém souboji s Horou. Po relativně slušně sehraném zahájení a i díky obrovské časové výhodě jsem myslel čím dál tím pozitivněji, jenže po sérii výměn vrcholící vznikem nestejnopolných střelců (pravda, ještě se všemi těžkými figurami, ale i tak ve značně remízové pozici) a následnou nabídkou na další nerozhodný výsledek jsem své plány přehodnotil. Na chvíli jsme sice zastavili nápor hostí, to nejhorší ale mělo teprve přijít...

Na jedničce se hrála jakási indická (v moudré knize jsem našel, že prý Bogoljubovova), ve které už od začátku, ale ne nijak výrazně, tahal ze delší konec provazu hostující Dlouhý. Aktivní hrou zatlačil Valteru do pasivity a po přechodu do pozice bez dam završil už ve velmi pohodlné pozici svůj výkon klasickou obětí kvality s následnými vidlemi s figurou víc. Partie Pištík – Urban byla z pohledu černého taková rozháraná, vypustil svou dámu za nepřátelskou linii s nejasným výsledkem a čekal, co se z toho vyvine. Nakonec to dopadlo tak, že dáma byla chycena do ošklivé konzervy ohraničené 3. a 5. řadou a sloupci „a“ a „c“ = na b4 a nemohla se dostat ven, i kdyby uměla skákat jako kůň (pěkně do L, jak jsme my šachisti zvyklí) a létat jako pták (poněvadž ani pták z konzervy nevyletí). Náš plejer se v hrůzostrašné pozici pokusil ještě pomocí oběti jezdce a dámy a střelce a já nevím čeho všeho ještě vytvořit komplikace, ale bez figurek se mat dává těžko, tudíž další nula na náš účet. Urban se tak alespoň pomalu začíná zbavovat nálepky plichtiče týmu, což v žertu po utkání sám poznamenal. Naším žolíkem v tomto zápase měl být Ondra Šedivý. Pro tuto funkci splňoval všechny předpoklady, poněvadž to byl právě on, kdo vyhrál důležité utkání druhého kola na půdě Sendražic. Po celkem klidném zahájení tkvěla jediná výhoda hostujícího Eisnera v Ondrově slabině, izolovaném pěšci na e6, ovšem nebylo moc vidět kudy proniknout do pevné obranné hráze černého. Kolem časové kontroly se ve spěchu vše poměnilo a podepsala se další remíza. To byl také poslední bodový zisk, který nám soupeř dovolil.

Poslední dvě partie se dohrávali už jen z povinnosti – bylo již jasné, že tři body ukořistí páni z Nymburka. Velké problémy v zahájení měl bílý v souboji Chybný-Masák. Na úvodních cca 10 tahů spotřeboval rovnou hodinu a vypadalo to všelijak, jen ne dobře. Hostující hráč jako by ale postupně vypouštěl svou výhodu, až vše dospělo do čtyřvěžové koncovky, zdánlivě rovné. Mazák Masák ale věděl, co dělá a s využitím času (kterého měl oproti soupeři až až) ošidil Chybného o dostatečný počet pěšců, postačující k výhře v koncovce věžové. Jako poslední dohrával – a stává se to již tradicí – kapitán Koudelka. Ze zahájení vyšel nevalně s nějakou tou slabinkou na kontě, ale dřeva bylo stejně, tak co. Horníček ale ukázal, že není žádné šachové béčko, uzmul pěšce navíc a následně dovedl do vítězného konce střelcovku, která ovšem i přes toho jednoho pěšáka k dobru nebyla vůbec jednoduchá. Střelec špatné barvy, pěšci špatné barvy (pro našeho hráče samozřejmě platí toto v opačném gardu)… Přesto i zde slavili nymburští a upravili konečné skóre na 1,5:6,5.

Soupeř nám tak oplatil rok starou porážku z loňského posledního kola, po které se málem pakoval o soutěž níž. Budiž nám tato facka varováním, zachráněni nejsme ani zdaleka. V příštím kole zajíždíme do Kolína a to bude teprve sranda. Vzpomeňme si na poslední vzájemné měření sil, které skončilo největším možným rozdílem 0:8...

 

ŠK Český Brod