Festival lehkých ztrát
Žertovné kostýmy k výročí 17. listopadu jsme sice nepřivezli, ale zato jsme prohráli. Troufnu si však tvrdit, že to byla porážka krutá, až smolná. Poděbrady navíc vyhrály i potřetí v sezoně 4,5:3,5, což se mi teda vůbec nezdá.
Vítězná sestava se nemění, a tak jsme do města kvalitní balené ochucené perlivé vody vyrazili v sestavě, která se od minula vůbec nezměnila. A začátek zápasu vypadal, že se nebude měnit ani za čtrnáct dní. Když jsem se totiž po nějaké hodině prošel po sále, viděl jsem nejen plno šachistů, ale také plno poděbradských starostí. Problém byl ale v tom, že jsme spoustu svých šancí absolutně nevyužili. Naopak soupeř nepromáchl snad ani jednou.
Domácí se dostali do vedení na sedmé desce, kde tradičně útočně naladěný soupeř zašmodrchal pozici a v zápletkách nějak vyhrál. (Zpětně jsem zjistil, že podle zápisu za to mohl zřejmě čas. Tak jako za všechno.)
Pak plichtil po korektním průběhu Čenda, který přijel do Poděbrad beztak jen vyzkoušet nějakou famózní hospodu, kterou ale na moje gusto zkouší nějak podezřele často. Nicméně v partii tentokrát skutečně nic víc než půlka nebylo.
To další remíza už nás mrzela víc. Ondra ZwischenWeissUndSchwarz získal v zahájení pěšce, vyměnil dámy a směřoval k pohodlné výhře. Ani nehrál další průběh tak špatně, nicméně několikrát se nevydal úplně nejjistější cestou, až výhru vypustil úplně. Škoda, protože to byl dobrý výkon a slušel by mu bod.
Lukáš Němeček (1832) – Ondřej Šedivý (1743), pozice po tahu 44.Ke4, ČNT.
„Do not hurry.“ Nebo jak velmi vtipně (ale skutečně velmi vtipně) říkávám já: „Nebuď Jindra!“ (Harry je anglicky Jindra). Konvenčně se tomu říká „spěchej pomalu“ a znamená to, že když mám strategicky vyhranou koncovku, je dobré se skutečně ujistit, že před každým závazným rozhodnutím zesílím pozici naplno, aby se nestalo, že se to například zjednoduší do remízy. Popsal jsem to klopotně, ale vždyť víte, co to znamená…
Ondra na princip, který má údajně i vytetovaný nad pravou lopatkou, bohužel zapomněl a zahrál velmi poučnou chybu 44…a5?. Tím zbaví soupeře slabiny b3, na kterou by jinak úspěšně zaútočil, a bohužel tato výměna už s velkou pravděpodobností vede do remízy.
Lepší bylo třeba 44.Sb2 s dalším f5+ a Kd5 s aktivizací krále a jasnou výhrou. Další plán převod střelce na d6 atd. Zkrátka, nebuď Jindra!
Zápas se začal sypat jak domeček z Openkaret. Jsem si jistý, že pan Koudelka musel být po zisku kvality nějak objektivně vyhraný, nicméně pozice zůstávala velmi zamotaná a soupeř toho využil.
Karel Doležal (1916) – Ivan Koudelka (2016), pozice po tahu 35…Vd7, BNT..
Útok bílého už je vzhledem k izolovaným černým figurám na královském křídle drtivý. Následuje pěkná pasáž plná úderů a ran pod pás a na solar.
36.Jc6+ Prásk! Ono už vyhrávalo asi leccos, ale pan Doležal se v pozici jaksepatří vyráchal. A není se mu co divit. 36…Ka8 Na braní koně by stačilo i obyčejné dxc6. 37.Jb5! Bum! 37…Vxf3 38.gxf3 Dg5.
Karel Doležal (1916) – Ivan Koudelka (2001), pozice po tahu 38…Dg5, BNT.
Bílý na tahu najde jediné skutečně drtivé pokračování v pozici. Řešení se zobrazí při najetí sem.
Karel Doležal (1916) – Ivan Koudelka (2001), pozice po tahu 42…Ka8, BNT.
Přišlo 43.Da3 Sa4! s určitými obrannými možnosti, nicméně pozice zůstala vyhraná a bílý také celý bod získal. Jaký to ale mohl být krásný konec zábavné přestřelky, kdyby bílý našel 43.Dc7! se srandovním motivem Db8+ a Jc7 mat. Je na místě ocenit výkon obou hráčů, partie byla krásná, dramatická a nějak skončit musela. Sice v náš neprospěch, ale takhle by to mělo vypadat.
Aby toho nebylo málo, kapituloval i pan Urban, který dle mého soudu lehce trochu maličko zaostával už po zahájení, a dopadlo to špatně.
Za stavu 1:4 byla jediná šance. Předvést další triumfální návrat z šachového záhrobí aneb Back from the Dead. K obratu (byť matematicky nemožnému) jsem zatroubil já. Mám k tomu ty nejlepší předpoklady, jelikož jsem trubka.
(Možná se říká spíš „zatroubit k útoku“ a „zavelet k obratu“. Jsem si toho vědom, ale nehodí se to do příběhu. A navíc, koho zajímají pravidla?)
Výsledkem mého zahájení byl asi nejpomalejší plán historie královské indické, v němž jsem se řídil jediným heslem: Když už budu stát za chvíli na prohru, ať vyměním aspoň špatného střelce. Kupodivu to fungovalo, zejména ovšem z toho důvodu, že soupeř nevyužil mnoho příležitostí, kdy mi mohl důrazně přitopit pod kotel. A tak nakonec, jak pravila už moje říkanka na školní akademii v roce 2000: „Pan kaplan u kaple sklapl paraple“.
Daniel Kaplan (2030) – Vít Moravec (2198), pozice po tahu 30.Dd2, ČNT.
V této fázi partie už jsem začínal přebírat otěže a soupeř navíc při ústupu dámou hrubě chyboval. Řešení se zobrazí při najetí sem.
Další bod přidal Honza na osmičce, který sehrál od začátku moc pěknou a aktivně vedenou partii. Jediná výtka Vítka by byla taková, že hrál nesnesitelně pomalu, a tak v časovce skoro výhru vypustil. Naštěstí i věžovka po vrácení kvality byla pořád nějak vyhraná a povedlo se. Zajímavé je, že Honza další neděli porazil Ondrova soupeře, takže už mu chybí jen šest zářezů, aby porazil celé Poděbrady. Což je pořád hodně a vlastně se mu to asi nikdy nepodaří. Takže nic.
No a na závěr za stavu 3:4 dohrával pan Chybný. Je na místě ho ocenit – před časovkou podle mě nestál nějak lépe, nicméně snad i v zájmu družstva pokračoval v tuhém boji a dostal se až do vyhrané koncovky. Bohužel, těsně před koncem zaškobrtnul a k celému bodu partii nedotáhl.
Z dobrých tří vyhraných partií jsme vytěžili pouze bod, naopak soupeř udeřil vždy, když mohl. Velmi smolná prohra… Ovšem výkon všech se mi líbil a doufám, že to ještě nezabalíme a zkusíme se dotáhnout na čelní příčky. Příště k tomu máme ideální šanci – čeká nás jeden z těch silnějších týmů, Kostelec nad Černými Zásmuky.
Vítek Moravec