Žertovné kostýmy k výročí 17. listopadu jsme sice nepřivezli, ale zato jsme prohráli. Troufnu si však tvrdit, že to byla porážka krutá, až smolná. Poděbrady navíc vyhrály i potřetí v sezoně 4,5:3,5, což se mi teda vůbec nezdá.
Vítězná sestava se nemění, a tak jsme do města kvalitní balené ochucené perlivé vody vyrazili v sestavě, která se od minula vůbec nezměnila. A začátek zápasu vypadal, že se nebude měnit ani za čtrnáct dní. Když jsem se totiž po nějaké hodině prošel po sále, viděl jsem nejen plno šachistů, ale také plno poděbradských starostí. Problém byl ale v tom, že jsme spoustu svých šancí absolutně nevyužili. Naopak soupeř nepromáchl snad ani jednou.
Domácí se dostali do vedení na sedmé desce, kde tradičně útočně naladěný soupeř zašmodrchal pozici a v zápletkách nějak vyhrál. (Zpětně jsem zjistil, že podle zápisu za to mohl zřejmě čas. Tak jako za všechno.)
Pak plichtil po korektním průběhu Čenda, který přijel do Poděbrad beztak jen vyzkoušet nějakou famózní hospodu, kterou ale na moje gusto zkouší nějak podezřele často. Nicméně v partii tentokrát skutečně nic víc než půlka nebylo.
To další remíza už nás mrzela víc. Ondra ZwischenWeissUndSchwarz získal v zahájení pěšce, vyměnil dámy a směřoval k pohodlné výhře. Ani nehrál další průběh tak špatně, nicméně několikrát se nevydal úplně nejjistější cestou, až výhru vypustil úplně. Škoda, protože to byl dobrý výkon a slušel by mu bod.
Lukáš Němeček (1832) – Ondřej Šedivý (1743), pozice po tahu 44.Ke4, ČNT.
„Do not hurry.“ Nebo jak velmi vtipně (ale skutečně velmi vtipně) říkávám já: „Nebuď Jindra!“ (Harry je anglicky Jindra). Konvenčně se tomu říká „spěchej pomalu“ a znamená to, že když mám strategicky vyhranou koncovku, je dobré se skutečně ujistit, že před každým závazným rozhodnutím zesílím pozici naplno, aby se nestalo, že se to například zjednoduší do remízy. Popsal jsem to klopotně, ale vždyť víte, co to znamená…
Ondra na princip, který má údajně i vytetovaný nad pravou lopatkou, bohužel zapomněl a zahrál velmi poučnou chybu 44…a5?. Tím zbaví soupeře slabiny b3, na kterou by jinak úspěšně zaútočil, a bohužel tato výměna už s velkou pravděpodobností vede do remízy.
Lepší bylo třeba 44.Sb2 s dalším f5+ a Kd5 s aktivizací krále a jasnou výhrou. Další plán převod střelce na d6 atd. Zkrátka, nebuď Jindra!
Karel Doležal (1916) – Ivan Koudelka (2016), pozice po tahu 35…Vd7, BNT..
Útok bílého už je vzhledem k izolovaným černým figurám na královském křídle drtivý. Následuje pěkná pasáž plná úderů a ran pod pás a na solar.
36.Jc6+ Prásk! Ono už vyhrávalo asi leccos, ale pan Doležal se v pozici jaksepatří vyráchal. A není se mu co divit. 36…Ka8 Na braní koně by stačilo i obyčejné dxc6. 37.Jb5! Bum! 37…Vxf3 38.gxf3 Dg5.
Karel Doležal (1916) – Ivan Koudelka (2001), pozice po tahu 38…Dg5, BNT.
Bílý na tahu najde jediné skutečně drtivé pokračování v pozici. Řešení se zobrazí při najetí sem.
Karel Doležal (1916) – Ivan Koudelka (2001), pozice po tahu 42…Ka8, BNT.
Přišlo 43.Da3 Sa4! s určitými obrannými možnosti, nicméně pozice zůstala vyhraná a bílý také celý bod získal. Jaký to ale mohl být krásný konec zábavné přestřelky, kdyby bílý našel 43.Dc7! se srandovním motivem Db8+ a Jc7 mat. Je na místě ocenit výkon obou hráčů, partie byla krásná, dramatická a nějak skončit musela. Sice v náš neprospěch, ale takhle by to mělo vypadat.
Daniel Kaplan (2030) – Vít Moravec (2198), pozice po tahu 30.Dd2, ČNT.
V této fázi partie už jsem začínal přebírat otěže a soupeř navíc při ústupu dámou hrubě chyboval. Řešení se zobrazí při najetí sem.