ŠK Český Brod

Mish Mash 2019


Na úvod úvodní fotka, zleva: Jirka „Cigáro a sirka“ Rýdl; Martin „Mr. Automatic“ Horák; Míra „Capo di tutti capi“ Chaloupka; Branďák „Branďák“ Branďák; Vít „VM7“ Moravec. Genius loci se stále vyvíjí, letos přibyly další rekvizity. S úhlem fotky nejsem zcela spokojený, ale mohlo to být i horší.




Mish Mash 2018




Mish Mash 2017




Mish Mash 2016




Mish Mash 2015




Mish Mash 2013




Jak jste si všimli, v tradičním složení týmu došlo ke dvěma změnám. Kvůli zranění vypadli Čenda s Davidem. Druhou účast si tak připsal Martin a premiéru zažil Jirka, byť mu brzy zhořkla… Jak vidíme z obrázku, poprvé také nevyšlo počasí. Prakticky celou sobotu pršelo, přesto se program odehrál alespoň na zkrácených kurtech na kurtech, které se podařilo vysušit (kurtech).




A skoro bych řekl, že u nohecu byla hra na šířku hřiště výhodou. Už tak pomalá a únavná disciplína nabrala místy až bláznivý spád a nebylo výjimkou, že člověk musel udělat i dva rychlejší kroky, než si zase lehnul. Potvrdili jsme vzrůstající formu z minulého ročníku, kdy nám pomohla revoluční taktika totálního nohejbalu. Bohužel na menším hřišti byla tato filozofie takřka neuskutečnitelná, přesto jsme v „líném“ sportu nasbírali asi nejvíc bodů. Na fotce pozorujeme prolétající rogalo.




Největší sranda byla tradičně u volejbalu. Ono to vypadá, že jsme vemena, ale i v tomto sportu děláme poměrně body. Pochopitelně nám pomáhá přítomnost závodního hráče Míry, který v závodech často hrává během polední pauzy. Letos se velmi projevily i centimetry, které přinesl do týmu Martin. Na provizorním travnatém kurtu s nižší sítí jsme tak kolikrát s hlasitým zvoláním „NOT IN MY HOUSE“ doslova a do písmene zavřeli síť a nepustili na druhou stranu ani balón! Na bahně bavily i groteskní vložky, zejména Míra předvedl řadu tanečních prvků a opět připomněl chystané němé drama Laurel a Hardy a Miroslav, které se v kinech objeví na podzim roku 2021. Z výsledků vypíchněme, že jsme v neděli ráno sebrali poprvé v historii set Bratrstvu, který se ukázal jako klíčový v boji o třetí místo. Na fotce třaskavý souboj proti Pobřeží Kocoviny.




V čem jsme byli ale vysloveně tropický, to byl fotbal. Už ve druhém utkání si člen základní sestavy Jirka zvrtnul kotník a nemohl pokračovat ve sportech (vyjma volejbalu, což ovšem není sport). Protože jsme nesehnali šestého hráče, který byl nově povolen, museli jsme skoro celý Mish Mash odehrát v sestavě „ruce, nohy“, takže všechno, co chodilo, hrálo. Bohužel jsme skutečně pouze chodili, zoufale nám chyběl pohyb a bez Davida jsme nebyli konkurenceschopní. David totiž strašně běhá a dává góly z ničeho. Nám chybělo bohužel všechno a zaslouženě jsme prohráli s každým trochu lepším týmem.




V šachu jsme papírově velmi posílili, o čemž svědčí i fakt, že jsem poprvé nehrál na první, ale až na třetí. Pokud se nepletu, v rapidu jsme byli bodově asi nejúspěšnější tým Mish Mashe (určitě minimálně druzí), bohužel nám moc nešel blesk. Jirka výborně držel první desku proti velmi silným soupeřům, Martin dělal body na dvojce a zbytek jsme nějak šudlali. Nemilou novinkou byla změna blitz tempa z pěti minut na partii na 3+2. Naše oblíbená taktika shazování na čas se tak mnohdy míjela účinkem. V posledním rapid kole jsem přesto musel v prohrané a později remízové věžovce sáhnout k této strategii, abych zajistil týmu remízu 2:2 proti nakonec vítěznému týmu Nakládaný Temelín. Znovu se za to omlouvám, ale každý šachista by se holt aspoň jednou za život měl podívat do Flagistánu…




Když nemáš vhodnou obuv, neber si žádnou. Do toho cigárko, ono ale vytváření kouřové clony na síti neslo při volejbale své ovoce.




Mediální pokrytí měli na startost Míra s Jirkou. Také oni si pro čtenáře našeho webu přichystali jeden nepochopitelný snímek, stejně jako Čenda v minulých letech.




Po základní skupině jsme na tom byli stejně jako náš soupeř Bratrstvo, týmy z druhé skupiny ale byly nad naše síly. Staré Gatě nepředvedly čtvertrick a po třech triumfech přenechaly žezlo týmu s originálním názvem Nakládaný Temelín. Třetí jsme byli my. Každá medaile se počítá, ačkoliv nám je to vlastně jedno.

Jakožto vítězové prvního ročníku jsme přesto při jubilejním desátém pomýšleli symbolicky na zlato. Nicméně za rok budou dvě jedničky a naše desátá účast. Tentokrát nikdo nevypadne, doplníme šestého hráče a ročník plný jedniček bude náš.

Pro pořádek opět uvedu naše historická umístění, ať si vedeme statistiku:

2010: 1. místo
2011: 2. místo
2012: Nezúčastnili jsme se.
2013: 5. místo
2014: 4. místo
2015: 4. místo
2016: 2. místo
2017: 2.–3. místo
2018: 3. místo
2019: 3. místo


Vítek Moravec