ŠK Český Brod

Český Brod A - Kolín B 3,5:4,5

Povzbuzeni vysokou výhrou 6:2 nad Béčkem Kutné Hory jsme v 3. kole přivítali nejméně oblíbeného soupeře ze všech neoblíbených soupeřů – náš A tým totiž neporazil jakýkoliv Kolín v žádné soutěži družstev od sezony 1999/2000. Dali jsme dohromady slušnou sestavu a naplněni předzápasovým optimismem jsme tak jako vždycky prohráli. A nutno podotknout, že jsme soupeři výhru zabalili, opatřili mašličkou a vyprovodili je za zvuku slavnostních smyčců až na perón č. 2. Znovu jsme Kolínu skočili na starý trik – pár rychlých remíz, kde se jim to hodí, a pak to doklepat. Hrajou to takhle pořád, od přípravky až po ligu.

Utkání začalo relativně rychlými remízami (co do počtu tahů) na páté a sedmé šachovnici. Situace na žádném stole ještě nebyla nijak vyjasněná, takže to vlastně z našeho pohledu ničemu až tolik nevadilo, navíc tam prý sehrály roli i nějaké zdravotní potíže.

Zhruba po třech hodinách hry už ale bylo jasněji, ve zkratce – Martin to snad zvládne (2:1), já bojuju o život s minimem času na hodně tahů (2:2), pan Koudelka jasná remis v nestejných střelcích (2,5:2,5), pan Eisner lepší pozice před časovkou, ale vůbec nic jasného (3:3), Ondru soupeř brzy vytlačí ze šachovnice, navíc minimum času na hodně tahů (3:4).

Že jedna partie chybí? Čenda totiž v tento moment čelil soupeřově nabídce remízy v úplně normální vyrovnané pozici. Stav vypadá průběžně na 3:4 (bez zmiňovaného neodvratného výsledku na třetí desce), optimista by to viděl na ušmudlaných 3,5:3,5. Ne úplně ideální čas na to remízu skutečně přijmout. Nemusím dodávat, že mě osobně to u partie zrovna nepovzbudilo… S Čendou jsme si to vyříkali na tiskovce, a já jen napovím, že Čenda byl následně moc a moc rád, že Ondra vystudoval právě medicínu.

No a dál už to dopadlo, jak muselo. A nejen proto, že jsme dali tři partie bílými ihned za remis, i když to je opravdu jen detail. Brzy po Čendovi remizoval pan Koudelka, jehož soupeř krátce po zahájení odmítl gólové oslavy a ve stoprocentní šanci zamířil vedle.

Sobotka–Koudelka po tahu 13.Se3, ČNT.



Černý zahrál 13…Jd4?? a zapomněl, že ačkoliv je v tuto chvíli sloupec „f“ doslova zahlcený figurkami, po výměnách se osudově obnaží slabý bod f7. Bílý zahrál 14.Sxd4 a po 14…Sxd4 přišlo 15.Dd5?? (vyhrává samozřejmě Sxf7). I tak stojí bílý o dost lépe, ale náš kapitán nakonec udržel houževnatou obranou remízu v koncovce nestejnopolných střelců.



Pak s přehledem vyhrál Martin a poslal nás do průběžného vedení 3:2. Soupeř na konci udělal velkou hrubku se ztrátou materiálu, i tak ale už náš hráč stál velmi dobře a rýsoval drtivý útok na krále.

Tím nám ale došly náboje – nebál bych se naši situaci popsat jako Pyrrhovo vedení. Ondra sehrál složitou partii, ve které vůbec neubývaly figurky, a nebylo snadné volit správné tahy. Pravděpodobně mel někde zahrát aktivněji, přibrousit to i za cenu rizika, ale nakonec ho soupeř prostě přehrál a získal zcela vyhranou pozici. Na pozápasové tiskovce jsme ale našli ve zdánlivě beznadějné pozici zajímavou možnost, která mohla misky vah zvrátit, nebo alespoň vyrovnat.

Zrůst–Šedivý po tahu 33.Kg2, ČNT.



Ondra mohl zahrát krásnou kombinaci, která dává ve své podstatě smysl a asi se na ni dá přijít, ovšem se třiceti sekundami na hodinách to není zrovna nejsnadnější šachová hádanka. Logika akce je v tom, že černý se musí dostat na g3, které pokrývá jezdec na e4. Jezdce kryje střelec z d5. K celé myšlence se dá podle mě nejsnáze dostat přes neutuchající snahu přivést k životu nejhorší figuru na šachovnici, tedy střelce na h7.

Takže – fantastická varianta začíná úderem 33…Vxd5! Odstraňuje obránce, který brání jiného obránce. 34.Vxd5 Sxf5! Bod g3 už je zatraceně blízko, gxf4 totiž nejde, protože se do hry dostává pro změnu dáma, která bere na e4! Bílý proto musí něco jako 35.De2 a po 35…Sxe4+ 36.Dxe4 Dg3+ 37.Kf1 Dxh3+ má černý za obětovanou kvalitu dva pěšce a útok se úplně otočil.



Nestalo se a navíc v časové tísni o svou lepší pozici přišel pan Eisner. Je to škoda, protože podobně jako v prvním kole s Čelákovicemi sehrál výbornou partii, řekl bych vůbec nejlepší z našeho týmu. Nakonec holt udělal chybu jako druhý, přesto ale chci na tomto místě alespoň těmito řádky nicotné hodnoty řadového člena družstva vyjádřit Ondrovi i panu Eisnerovi uznání za příkladný boj.

Gabriel–Eisner po tahu 31.Jf2, ČNT.



Vybral jsem jednu ukázku, ale celá partie byla zajímavá na více místech. Stalo se 31…Vxe1+ 32.Vxe1 Ve8 33.Kg2 a osudové 33…f5?, které dalo bílému opěrný bod na poli e5 a vývoj se začal otáčet.

Pozice je složitá a tahů připadá do úvahu více. Černý ale mohl jedním tahem až instruktivně využít všech slabin bílé pozice. Po tahu 31…Dc7! totiž napadá slabinu na c3, oslabeného pěšce na f4 a nepřímo přes plůtek pokukuje po holém králi. Síla tahu je v tom, že bílý teď musí odevzdat „e“ sloupec (Vc1+Dd2 totiž potřebuje na obranu pěšce c3) nebo vyměnit věže ve variantě: 32.Vxe8+ Vxe8 33.Ve1 Vxe1+ 34.Dxe1 Kf7.



Gabriel–Eisner po tahu 34.Kf7, varianta.



Černému zůstaly všechny trumfy zmíněné výše, navíc Jf2 je velmi nešikovná figurka, která se jen obtížně bude dostávat do hry. Objektivně je hodnocení =+, každopádně černému alespoň zůstává výhoda.



Na mně zbylo, abych se za stavu 3:4 (definitivního, nebo už pár minut předpokládaného) pokusil o zázrak. Bohužel hraju prostě špatně, po zajímavém zahájení jsem udělal dvě katastrofální strategická rozhodnutí a od té doby jsem hrál o holé přežití. Ještě to dokonce vyhrát bylo později i vzhledem k redukovanému materiálu naprosto nemožné. Rozhodl jsem se tak místo přijetí remízy sebrat vědomě do prohry otráveného pěšce, soupeř se ale samozřejmě nezmýlil a sehrál konec podobně jako celou partii skvěle. Na konci mi pak znovu nabídl remízu – podle mě trochu nepochopitelně, ale protože i já spáchal v předchozím průběhu svého druhu harakiri, nakonec jsem namísto kapitulace remízu přijal.

Snad nehrajeme o sestup, už asi ani o iluzorní vidinu postupu/medaile. Šachy jsou pouze náš koníček atd. atd. Pořád si ale nemyslím, že je dobrý nápad dávat remízy, které snižují šance družstva v zápase. Pořád si myslím, že v soutěži družstev nehrajeme proto, aby družstvo prohrálo. Připomínám, že co jsem v oddíle, tak se nikdy nikdo na nikoho nezlobil za to, že udělal špatný tah nebo že prohrál partii. Alespoň já o tom nevím. Vzpomeňme na zápas s Čelákovicemi – prohráli jsme (ve finále mou vinou), ale byla to skvělá bitva se sedmi rezultáty, která musela bavit každého. Jen to říkám…




Vítek Moravec