ŠK Český Brod

A už nás řežou!

Na Smíchovský soudek jsme tentokrát vyslali kombinované družstvo Synové Královského gambitu ve složení Tomáš Vojta, Martin Horák, Vít Moravec, Robin Hrdina. Konečné páté místo je solidní, i když jsme určitě měli na medaili. Kromě mě sehráli všichni slušný turnaj, za což jim děkuji. Bohužel jsme se potýkali s nepřízní rozhodčích – marná sláva, dokud nebude i v šachu zavedeno video, nikam se neposuneme.

Moravec–Vrbata po 21.cxd5, BNT.



Soupeř vzal do ruky bílého pěšce na d5, zvednul ho nad šachovnici, pak mu ještě upadl na zem, sebral ho a po chvíli váhání ho vrátil zpět na původní políčko. To už jsem věděl, co se chystá. Po chvilce přišla rošáda a spor byl na světě. Soupeř se bránil, že dokud nezmáčkl hodiny, tak tah nemusí provést. Já vytáhl známý trumf „šáhneš, do prdele táhneš“, který jsme používali už jako malí kluci. Koneckonců, soupeř ani nijak nepopíral, že se chystal pěšce sebrat. Kdyby k tomu došlo, okamžitě vyhraju po 22.e6.



Rozhodčí pan Koreček potvrdil soupeřovo stanovisko, že dokud nezmáčkl hodiny, nemusí tah provést. Pro jistotu jsem asi čtyřikrát připomněl, že se nebavíme o nemožném tahu, ale o pravidlu sáhnuto, táhnuto. Děkuji všem zúčastněným za detailní znalost pravidel (viz 4.3.2). Pro nešachisty (a že jich tu bude!) - pravidlo "sáhnuto, táhnuto", chcete-li "dotknuto, hráno" se šachista učí ještě dřív než pohyb figurek. Je to asi jako že ve fotbale je cílem kopat do míče a dostat ho do brány, a ne kopat do protihráčů, vyhnat je ze hřiště a zamknout všechny v kabině.



Oceňuji, že soupeř nebyl nijak hádavý, nepříjemný a spor proběhl naprosto korektně a dá se říct v přátelském duchu. Oba jsme prostě respektovali rozhodnutí rozhodčího Korečka a „hráli“ jsme dál – ve skutečnosti mi po čtyřech tazích nabídl remízu, kterou jsem vzal, protože jsem byl prostě rozhozený a jen ztrácel čas, byť jsem stál pořád dobře. Zda je v pořádku nepřiznat sám od sebe chybu a zkusit obalamutit rozhodčího, to ať už si zhodnotí každý sám... Mimochodem, po 21…0-0 22.d6 Sd8 (což se stalo) jsem už nenašel 23.Jc4 se snadnou výhrou.

Nebyl jsem nijak zvlášť naštvaný, i když jsem věděl, že sudí rozhodl špatně. V žádném případě nechci omlouvat svůj naprosto otřesný výkon v turnaji, kterým jsem připravil družstvo o medaili, ale kdybych vyhrál (což bych vyhrál), tak mám 4/4, pohodu… Ale to jsou kdyby. Co dodat, snad jen, že soupeř nakonec vyhrál cenu pro nejlepšího hráče na 3. šachovnici.

Každopádně za rok si na Smíchovském soudku během partie vypůjčím od soupeře třeba tři pěšce ze šachovnice a začnu s nimi na svůj čas jen tak žonglovat. Nikdo mě nepotrestá a ještě by to mohlo mít úspěch.


Vítek Moravec