ŠK Český Brod

Londýn šachy classic

0

Blicák v Pečkách se letos kryl s rapidem v Brodě, a tak jsme jako náhradu zvolili účast na London Chess Classic. To se hraje v Londýně. Jsme tady celkem čtyři čeští šachisté, jistě se se všemi v průběhu těchto zápisků seznámíte. Gró budou tvořit hlavně šachové ukázky, keců budu psát spíš málo, času je totiž – málo.
Cesta byla celkem obyčejná, za sebe bych ji popsal, že jsem šel pěšky, jel vlakem, šel pěšky, jel metrem, jel autobusem, letěl letadlem, stál po placatých jezdících schodech, jel metrem, jel nadzemkou, šel pěšky, jel výtahem. Za hlubší zmínku stojí snad jen rozhovor s palubním personálem:

Ona: Dáte si něco k pití?
On (já): Ano, co máte?
Ona: Všechno možné.
(Ticho)
(Ticho)

Jak vidno, letuška mi volbu velmi usnadnila.


Pohled na zasněžené mraky.



Po vynoření z mlhy nás v Londýně uvítal pohled na ragbyový svatostánek Twickenham, což na celé palubě zaujalo pouze dva lidi – mě a Robina Hrdinu (přivítejte v příběhu Robina Hrdinu!). Robin si ho totiž spletl s Wembley, jež teď vidíme při pohledu z okna našeho hotelu.

Zítra si od 17:30 českobrodského času určitě zapněte online z prvního kola (uzavřený GM turnaj za účasti Kramnika, Nakamury, Caruany a dalších top hráčů poběží už od pěti) – dost možná nás čeká velkolepý start do turnaje. Martin Horák (přivítejte Martina v příběhu!) je momentálně přesně na pozici zajišťující do prvního kola nasazenou jedničku Eltaje Safarliho (Elo 2691). Robina čeká nějaká zhruba šestka, takže asi také online, a Ríšu Mládku (přivítejte Ríšu v příběhu!) zhruba nasazená dvacítka. Tak si ty ťunti zítra vychutnejte v živém vysílání, já se vám z onlinu přihlásím až tak kolem toho sedmého osmého kola.

Toť úvodní nástřel, jsem naprosto mrtvej, tak omluvte bezduchost předchozích řádků. A zítra v 17:30!


1

Dopoledne, v poledne a odpoledne jsme navštívili galerii moderního umění Tate modern, abychom načerpali inspiraci pro odpolední boje za šachovnicí. Za sebe můžu říct, že to byl výborný nápad. Můj. O moderním umění jsem četl ještě během bakalářského studia knížku právě od ředitele Tate a mnoho těch nejznámějších kousků a autorů jsem si ještě pamatoval, čímž jsem mohl vtáhnout do děje i ostatní, poněvadž jsem jim mohl říct, že si mnoho nejznámějších kousků pamatuju.


Obří šachovnice od Germaina Richiera zobrazuje od roku 1959 všech pět základních šachových kamenů – střelce, jezdce, věž, dámu a krále. V roce 2016 k nim přibyla ještě postava Blbce.




Trocha pop artu, Andy Warhol – Marilyn Diptych. Celkem slavný.




Známá ready-made Fontána od Marcela Duchampa. Mimochodem, tento praotec veškerých uměleckých avantgardních směrů hrál také výborně šachy, několikrát např. reprezentoval Francii na šachové olympiádě.




Můj osobní favorit, Piet Mondrian – Kompozice se žlutou, modrou a červenou.




Pablo Pexeso – Tři tanečnice.




Nejvíc kluky zaujala tato tečka uprostřed bílého plátna (hned v závěsu bylo úplně bílé plátno). Pokud jsem na začátku mluvil o inspiraci, spatřuji v dnešních partiích členů naší výpravy myšlenkovou hloubku právě tohoto obrazu.



Martin podlehl venezuelské jedničce Iturrizagovi (2652) poměrně rychle, Robin s Ríšou se drželi o trochu déle, o vítězství soupeřů však nebylo ani na chvíli pochyb. Já očekával souboj s paní z Německa, ovšem k němu nakonec nedošlo, protože paní z Německa nedošla. Rozhodčí mi po uplynutí hodinové čekací doby nabídl sehrání partie s jiným čekajícím hráčem, ovšem rozhodl jsem se vzít si kontumační bod a jít sledovat uzavřený turnaj. Pomaličku začínám dokonce přemýšlet, jestli bych nemohl celý turnaj vyhrát, aniž bych udělal jediný tah – bod už mám, navíc může každý netitulovaný hráč využít dvou volných kol, za které dostane vždy po půl bodu. To už je slušný základ, tak uvidíme.

Atmosféru turnaje a jednotlivé složky od hracích prostor až po organizační nuance vám přiblížím postupně v následujících dnech, zatím pouze prozradím, že z turnaje jsme zatím jednoduše nadšení. Člověk může u mušle potkat Caruanu, Kramnika, Shorta, no prostě všechny, protože to je místo, kam i králové museli chodit sami. A samozřejmě nejen tam lze potkat známé tváře, i když po chodbách se hráči moc nezdržují a většinou mizí ve VIP salóncích.

Komentátorský tým tvoří Lawrence Trent, Daniel King a také populární Maurice Ashley – o něm se ještě v budoucnu zmíním. Dnes už pouze takovou perličku – komentátoři se snaží být samozřejmě vtipní a podle mého názoru jim to i jde. Pěknou slovní hříčku vymyslel Lawrence Trent:

King: From d4, bishop is angling for…
Trent: Bishop is angeling for Merkel.

Přiznám se, že jsem se upřímně zasmál. K mému zděšení jsem však byl z padesáti lidí v sále jediný! Dokonce se ozvalo i nesouhlasné „c’moooon“ a Lawrence se musel pod nátlakem lehce omluvit. Jak vidno, Británie a Německo/EU, to k sobě už nejde.


Big Vlad dneska smetl ze šachovnice svého arcirivala Topalova.



Zítra je dvojkolo, los radši nekomentuji, protože hraju s budoucím mistrem světa, Anandovým svěřencem a hitem letošního Czech Openu v Pardubicích. To bude zábava.


2

V sobotu bylo na programu náročné dvojkolo, tudíž se pro absenci doprovodných aktivit budu věnovat výhradně šachům.

Jak už jsem předestřel výše, v ranním kole mě čekal indický šachový zázrak, jedenáctiletý Praggnanandhaa Rameshbabu (2452). Možná to víte, možná ne, v Indii mají zmatky ve jménech a doteď se nebyli schopni dohodnout, co je vlastně křestní a co příjmení – Vishwanathan Anand je vlastně správně Anand Viswanathan, ale z nějakého důvodu se používá křestní jméno jako příjmení a příjmení se používá jako něco úplně jiného, anebo je to vlastně celý složitý a zamotaný.

Malý Praggu je nejmladší IM historie (titulu dosáhl v deseti letech) a je mu předpovídána velká budoucnost. Asi ano, bude to silný hráč, ale po včerejšku si bohyni Caissu poštval dost proti sobě – pokud tedy budeme pověrčiví a respektujeme známé pravidlo, že kdo neporazí Moravce, nebude nikdy mistr světa. Partie po celou partii nevybočila z rovnováhy, dokonce jsme hráli do 18. tahu teorii, což jsem nevěděl, protože já neznal z celé varianty ani tah.


Moravec–Praggnanandahaa po tahu 39.f4, ČNT.



Jeden a půl tahu do časové kontroly, oba na minutě. Praggu (tak mu opravdu říkají) zahrál nakonec 39…f5 a já musel najít jedinou bezpečnou cestu k remíze 40.Sd5! – po tomto tahu jsme třikrát opakovali pozici. Lákavé 40.e5 by bylo značně komplikované pro 40…Je4 s aktivizací jezdce, i když si nemyslím, že by měl stát černý lépe.
Trošku škoda, že se Indiánek nepřehmátl 39…g5, to bych asi neváhal se 40.e5! a koncovkou připomínající vyhrané postavení.



Odpusťte, že jsem věnoval této partii tolik prostoru, ale chci mít nějakou památku, že jsem remizoval s budoucí světovou dvojkou (ne ne, Praggu, na mistra to nebude).

Co ostatní? Dopoledne žádná velká sláva, ačkoliv všichni byli papírovými favority – Martin byl rád za remízu, Robin vlastně také, i když se mu povedl pěkný taktický obrat se ziskem materiálu. Ríša bezpečně vyhrál.

Hrdina–Rocco po tahu 22…g5, BNT.



Bílý na tahu získá materiál. Řešení se zobrazí při najetí sem.



Druhé sobotní kolo následovalo hned vzápětí. Fabiena Libiszewského (2547) jsem držel u online šachovnice dlouho, zahrál jsem si dobře, ale celou partii jsem pokulhával a francouzský velmistr hrál skvěle a hodně zkušeně – podobně jako v tomto filmu: http://www.csfd.cz/tvurce/171139-fabien-libiszewski/. Přiznám se, že některé jeho tahy jsem ihned po zahrání vůbec nepochopil a jejich smysl se mi vyjevil až později – tohle už je prostě úplně jiná úroveň.

Martin ve vyrovnané pozici přehlédl přes vazbu figuru. Únava asi sehrála svou roli, tak snad se po dnešním odpočinkovém dopoledni zadaří. Ríša si připsal cenný skalp malajsijské U14 jedničky (Elo 2231, jméno po mně nechtějte) a Robin si opět zataktičil.

Wilks–Hrdina po tahu 41.gxh6, ČNT.



Černý na tahu vyhraje. Řešení se zobrazí při najetí sem.



Cesta zpět se vinou Českých drah poněkud protáhla, protože náš spoj prostě nejel. Náhradní autobusová doprava sice jela, ale na druhou stranu, což jsme zjistili až po pár minutách.

Hektický úvod turnaje s příletem, zařizováním a dvojkolem máme za sebou. Snad se mi v dalších dnech podaří vyhradit si víc času na psaní těchto zápisků, není to úplně jak během únorového Openu Liberec – tam jsem měl na psaní celý den a krásně jsem u toho relaxoval. Uvidíme, každopádně za veškeré překlepy a literární povrchnost se omlouvám.



3

Slíbil jsem, že se ještě vrátím k postavě Maurice Ashleyho, populárního muže s motorem z živých přenosů, které pořádá St. Louis Chess Club. Z našich monitorů ho známe jako akčního, emotivního baviče, jenž je nesmírně pohotový a komentuje šachy jako box. Kromě toho má plešku vyleštěnou takovým způsobem, že se při pohledu do zrcadla vidí víc než víckrát.

Tak přesně tenhle Američan s jamajskými kořeny se po zhasnutí kamer zcela promění. Jakmile jeho vstup do vysílání skončí, stane se z něj zádumčivý, pekelně soustředěný neznasranda, jenž se chodí často dívat do hracího sálu na přemýšlející velmistry a s nikým se příliš nebaví. Absolutní profesionál, jakmile se blíží jeho živý vstup, slušně a zároveň přísně poprosí všechny o klid a dvě sekundy před startem promluvy vystřídá kamennou tvář svým typickým úsměvem.

Je to sympaťák, viděl jsem ho i smát, baví se se spoustou přátel, které v šachovém světě má, tak mě nechápejte špatně – každopádně je to nesmlouvavý profík a je rozhodně zajímavé sledovat, jak celé natáčení a vše kolem probíhá.



Vstupy Maurice Ashleyho a jeho motorové analýzy jsou v komentátorské místnosti velkou atrakcí.



O souvislé komentáře se stará na střídačku trojice Lawrence Trent, Daniel King a Chris Ward. Jejich glosy nejsou vpouštěny do světa internetu, a tak se mohou pokoušet i o nekorektní humor, jak hned v úvodu prvního kola poznamenal IM Trent, jenž je zajímavou osobou sám o sobě. Je totiž manažerem Fabiana Caruany a mj. prozradil, že Fabiano v současnosti extrémně pracuje na své fyzické kondici – má speciální jídelníček, osobního kouče ve fitku apod. Vzorem v přípravě je mu prý sám Magnus. To jsou věci.


Pohled na celý komentátorský sál.



Samozřejmostí je, že po partii se v komentátorské místnosti objeví všichni hráči a rozeberou nejdůležitější momenty. Tedy až na výjimky – např. v prvním kole bylo tolik drsných proher, že jsme moc velmistrů vlastně ani neviděli, jelikož se všichni rozhodli být uražení. Budiž jim útěchou, že si mohou dovolit ještě dvě stě takových proher a budou v žebříčku stále přede mnou.

Čtvrté kolo se zase moc nepovedlo. Vypadá to tedy, že se nedaří nikdy, ale není to je to pravda. Ríša hrál dost zajímavou partii, oba králové v centru a figurky lítaly vzduchem, litevský mezinárodní mistr si ale s pozicí poradil lépe. Já předvedl opravdu špatný výkon, partii jsem vlastně celkem odflákl, nějak se mi dneska nehrálo dobře. Po hrubce jsem byl na pokraji prohry, ale nakonec jsem vydřel alespoň remízu. Martin byl blízko své první výhře, ve zcela vyhrané pozici ale vyrobil poměrně nenápadnou, ale o to větší minelu. Robin odpoledne ukradl v pizzerii pití, jež pak schovával pod stolem, aby nemusel nic platit, a pánbůh ho odměnil bodem. Už tomu fakt nerozumím.


Horák–Chilton po tahu 39…Vxa4, BNT.



Čistá figura a pěšec na g7 na braní – ejhle! 40.Vh7?? Vxd4! 41.cxd4 Kg8 a pěšcovka skončila remízou. Pěkná pastička od soupeře, bohužel…





4

Náročné dvojkolo nás unavilo a v neděli jsme byli unavení po sobotním dvojkole. Bylo to tedy až pondělí, kdy nás čekal další delší pochod. Vzali jsme to přes čtyři parky centrem města a také přes Trafalgar a kolem Buckinghamu. Už jsem u královského sídla jednou byl, ale přišlo mi, že to tam mají nějaké zašlé a zanedbané. Asi je to tím, že královna Alžběta je už stará a nestačí to celé uklízet (Robinůf ftip).


„Pokud někdy bude národ pomýšlet na mou sochu, ať je prosím z bílého mramoru – v bílém budu lépe čelit holubům.“ Tady se to nepovedlo. Mimochodem, tuto sochu jsem dostal za úkol vyfotit od pana Urbana, ale vůbec nevím proč. Těším se na brzkou vysvětlenou.




Narazili jsme na fajnovou prodejnu lega, ve které bylo skoro všechno z lega.



Během kola se můžete na velmistry dívat buď v komentátorské místnosti, nebo přímo v hracím sále koukat na hráče, nebo se nemusíte dívat vůbec. Pokud se rozhodnete dívat z hlediště, můžete si všímat chování hráčů světové špičky – u každého jsem se pokusil určit nějaký charakteristický rys, kterého jsem si všiml:

Anish Giri: Kromě toho, že se tváří, jak kdyby snědl koláč všeho vědění, tak vůbec nesedí u partie a neustále svou subtilní postavou stíní u ostatních stolů.

Vishy Anand: Velmi často se dívá na tabuli s ostatními partiemi a také hledá oční kontakt v hledišti. Asi má hlad.

Levon Aronian: Nesutále pije čaj nebo kávu (do hrnku mu nevidím). Jakmile dopije jeden šálek, už má v ruce další.


Levon chodí nejvíc vyfiknutej. Giri sedí u partie, ale to je proto, že se ještě pořádně nehraje.



Maxime Vachier–Lagrave: Typický tím, že nedělá nic zajímavého.

Michael Adams: Ani se u partie nehne, založí ruce pod sebe a takhle vydrží deset hodin.

Veselin Topalov: Je zajímavý tím, že prohrává. Nemůžu si pomoct, ale posledních pár let končívá v top turnajích neustále na chvostu, čest výjimkám.


Hraj něco ale už!



Hikaru Nakamura: Samá grimasa, řeč těla a Red Bull na stolku. Klasika.

Wesley So: Ten kluk se snad narodil pro srandu králíkům. Pořád se směje, usmívá nebo se chce smát.

Fabiano Caruana: Je velmi soustředěný, ale občas mrkne trochu mimo figurky. Zároveň takový trochu čendovský pohled… Dohromady vypadá, jak kdyby na něco zapomněl.

Vladimír Kramnik: Neustále chodí na záchod, ale fakt pořád.


WC = World Champion.



Robin se nám před partií svěřil, že zapomněl přípravu. Jeho soupeř pro změnu zapomněl přijít, takže kontumák pro českou superstar. Martin konečně udeřil, i když výhra se nerodila úplně lehce. Já měl mladíka s dobrými výsledky, ale se mnou hrál skoro až tragicky špatně. Jediné, co se mu povedlo, bylo, že jeho matka reklamovala, že se neustále bavím s Robinem (2x jsme pokecali). Jako by mi asi Robin mohl něco poradit, HA HA HA. Nechtěl jsem se s rozhodčí hádat, tak jsem jí slíbil, že už se bavit nebudeme, ale na tomhle je dobře vidět, kam se šachový svět se všemi kontrolami a paranoiou řítí. Rozhodilo mě to a fakt to není během partie příjemné, jakkoli je takové nařčení směšné, protože já se radím výhradně s kompem na záchodě... To Ríša takové problémy neměl, silného soupeře přejel ve velkém stylu. Konec jeho partie si můžeme společně vychutnat:

Willmath-Mladek, ČNT.



Černý na tahu vyhraje. Řešení se zobrazí při najetí sem.



Po partii jsem zamyšlený omylem vešel místo komentátorské místnosti pro normální lidi střední třídy do VIP salónku všech anglických šachových prominentů. Ochranka se zrovna nějak nedívala, a tak se mi naskytl nechutný pohled na popíjející smetánku s průměrným Elem 2400. Ve dveřích stál se šáněm také komentátor Lawrence Trent a zrovna u něj to vypadalo, že to nebylo šáňo první – jak jsme se později s více lidmi shodli, Lawrence byl v závěrečné fázi komentování kolem deváté hodiny večerní regulérně nachcanej – nacucanej jak houba na tabuli. Výkřiky, citoslovce vítězící nad souvislými větami, hlava v dlaních, zesměšňování seriózních glos přítomného Maurice Ashleyho… Lawrence přebral a není divu, že další den jsme ho v kensingtonské Olympii neviděli.



5

Twickenham je nejslavnější ragbyový stadion na světě, tady se už nějakých sto let píše historie tohoto typicky britského sportu. Jakožto fanda ragby jsem hodně stál o návštěvu místního muzea, navíc v sobotu nás čeká zápas „Evropské ligy“ (když použiju příměr k druhé nejprestižnější evropské fotbalové soutěži) na menším Twickenham Stoop, takže výlet sloužil i jako příprava na víkendový mač.

Muzeum je hodně interaktivní a vizuálně atraktivní, takže jsme nakonec byli všichni spokojení. Ono kdy jindy si vyzkoušíte kop na háčko nebo třeba mlýn, aniž by vás někdo zrakvil.


Bronzová socha zobrazující souboj o míč po autovém vhazování.




Příběh ragbyového míče – první meruny se vyráběly z prasečích močových měchýřů, což mj. zapříčinilo, že každý byl jinak velký. Na obrázku pan Gilbert – míče jeho značky se dodnes používají při největších mezinárodních zápasech.




Model Twickenhamu z Ábíčka.



S Robinem jsme dnes čelili dvěma zkušeným domácím velmistrům, oba jsou velmi aktivní šachoví psavci, vydali několik knih a ve své domovině jsou respektovanými postavami. Robin Glennu Flearovi nakonec podlehl, já Petera Wellse dokázal zremizovat. Po partii jsme prohodili pár slov a GM Wells se mě mj. ptal, jestli nejsem nějak příbuzný se známým skladatelem studií Josefem Moravcem. Doufal jsem, že se stigmatu v podobě svého jména („Hele, nejsi nějak příbuzný s Michalem Moravcem z Kolína?“) zbavím alespoň na západ od kanálu La Manche, ale mýlil jsem se.

Ríša prohrál s Finem Erikem Ronkou, typická severská hokejka, a Martin zaknihoval druhou výhru v řadě – tentokrát to byla čistá práce:

Horák–Edwards, BNT.



Bílý už má figurku navíc, ale dobře víme, jak s takovou situací Martin naložil posledně. Mimochodem, teď koukám, že bílý vlastně po kudrlince 1.Vxc2 Dxa8 nic dalšího nezíská. Tak nic.



Zítra si bereme volno za půl bodu (každý netitulovaný hráč má nárok na dva takové odpočinky), protože se chystáme na Premier league, zápas Tottenham–Hull. Zajímavost pro sázkaře: Na fotbale v Anglii jsme byli s Robinem dvakrát, první zápas 3:2, druhý zápas 2:2. Takže je několik scénářů:

1) Trend bude pokračovat: 1:2.
2) Padne znovu čtyři a víc gólů.
3) Bude to všechno jinak.

Přeju šťastnou ruku.



6

Večer před volným dnem jsme zasvětili blicání na pokoji. Nakoupili jsme pár pivek (nezletilým desítky) a hráli jsme asi do půl třetí. Konečný verdikt zní jasně – vyhrál jsem.

Volno jsme si vzali prosíravě, že se třeba i podíváme aspoň pořádně na velmistrovské partie. Háček byl v tom, že volno si vzali i velmistři.

Budíček v půl dvanácté nikomu příliš nevoněl, ale jednou jsme v Anglii, a tak nemůžeme celý den prospat. Vydali jsme se se potulovat městem, jako první přišly na řadu obrovské vánoční trhy v Hyde Parku. Žádné šílené horské dráhy a obří věže a kolotoče neprošly interním výběrem kvality, protože bychom se poblili. A tak jsme to už za tmy stočili do Baker Street k domu 221B, kde jsme si prohlédli dveře a šli dál.



Tady by bydlel Sherlock Holmes, kdyby existoval.




Věřte nebo ne, výloha tohoto knihkupectví hrála hlavní roli ve fenomenálním seriálu Black Books – ano, splněný sen! Zajímavé je, že interiér knihkupectví v seriálu není, jelikož filmaři vytvořili ve studiu jiný, lepší.



Ještě jsme to vzali přes šachový obchod, před nímž si Robin zahrál s nějakým Rusem, jenž se mu prý svěřil, že nemá žádné kamarády, a když už nějaké má, tak zase neumí rošádu, a tak je rád, že si s ním může zahrát. My ostatní jsme koukali v obchodě na knížky, které si nikdy nebudeme moct koupit, a pak jsme si každý jednu koupili.

Jak už jsem psal, večer jsme navštívili fotbalový zápas Tottenham–Hull. Kohouti nedali Tigrům šanci a zvítězili jasně 3:0, i když kdo ví, jak by to dopadlo, nebýt skvělého Llorisova zákroku z 52. minuty (však víte, který myslím). Měl jsem už dlouho před zápasem tušení, že to bude 4:1, ale nebylo. To Robin si snažil vsadit na více zápasů, ale protože je střevo, tak to nedokázal a ze zoufalství vsadil přesný výsledek 3:0. Bez komentáře.



Na White Hart Lane jsme byli svědky kvalitní kopané.





7

Pro všeobecnou únavu jsme se rozhodli podniknout výlet za humny, k fotbalovému chrámu ve Wembley. Smělý plán dojít na místo pěšky vzal u nejbližší autobusové zastávky za své, vystoupili jsme však špatně, a tak jsme se nakonec i celkem prošli.


Každé ráno se probudím, roztáhnu záclony, vyslechnu nadávky spolubydlících a pak se mi naskytne tenhle pohled.



Kolem Wembley je asi nějaká indická čtvrť, jež mj. ukrývá i komplex BAPS Shri Swaminarayan Mandir s největším hinduistickým chrámem mimo území Indie. Vevnitř jsme nebyli, protože jsme neměli čas a museli bychom někde nechat baťohy, ale i zvenčí je chrám krásně vypiplaný, samé detaily, no prostě někdo si na to asi celkem sednul. Možná se ještě zajdu podívat někdy dovnitř, ale spíš ne.



Tamten dlouhý název se někdy zjednodušuje na pojmenování Neasdenský chrám. Druhou část komplexu objektivy bohužel nezachytily, ale tahle je stejně ta hezčí.





Indové se s EET vypořádali po svém. Okamžitě jsem je udal přes online formulář.





Takhle vypadá Wembley zblízka. Ty divné tyče před stadionem zřejmě slouží k tomu, aby se stadion nedal vyfotit.



Ještě jsem se pořádně nezmínil, jak vypadají hrací prostory FIDE Openu. Je to taková velká místnost a je tam moc hezky. Hraje se v budově Olympia v Kensingtonu, což je zřejmě jakési kulturní centrum, možná i trochu výstaviště. Každopádně všechno je tam krásné, moderní, blízko u sebe. Na chodbách je možnost zakoupit šachové knížky nebo soupravy, během minutky se dostanete od své šachovnice až do sálu s velmistry, do komentátorské místnosti, prostě všude. Na chodbě je asi sto šachovnic pro analýzy a také obrazovky s probíhajícími partiemi z hlavního turnaje. Nehraje se zdaleka jen FIDE Open, festival zahrnuje i nejrůznější menší Openy a turnaje ve zrychleném tempu. London Chess Classic pořádá Malcolm Pein a jeho společnost Chess in schools and communities (CSC).


Tady se to odehrává.



Dalšího Anglána už jsem neuvisel, po špatně zvoleném plánu v zahájení mě, i přes menší dramatizaci kolem časové kontroly, vlastně celkem přejel. Podobné je i hodnocení Martinovy partie, jako přes kopírák – zvrtané zahájení a pak snaha v horší pozici něco vymyslet. Nepovedlo se. Robin vyhrál v té své patlanici 1.b3 a Ríša nám všem udělal velkou radost, když dohrával úplně poslední v sále a kolem 22:15 remizoval ve věžovce s pikem méně. Ríša se bránil pěkně, ale porušil nastavená pravidla – když prohrát, tak rychle (i když teda remizoval, ale to na věci nic nemění). Vrcholem všeho byla soupeřova sveřepost – nesouhlasil s třikrát opakovanou pozicí, takže se všech tři sta tahů muselo ještě přehrát na vedlejší šachovnici. Teď oni to po sobě ani nepřečtou, jsou zmatený, no další půl hodina v trapu…

Hrdina–Merriman po tahu 13…Dxa5, BNT.



Hele, schválně si zkuste, jestli byste našli nejlepší tah v pozici. Ono to materiál získá, ale až za delší dobu – mně hlavně o myšlénku se jedná… Řešení se zobrazí při najetí sem.







8


Poslední kolo turnaje poskytlo skvělé krytí pro dlouho utajovaný plán – zůstat celý den na pokoji. Robin nás navíc dlouho do noci strašil informací, že snad hraje o nějakou finanční cenu, takže se šlo spát hodně pozdě.

O festivalu už jsem asi napsal všechno, zbývá snad jen dodat, že těsně před startem pátečního kola rozesmál Topalov Giriho takovým způsobem, že z toho Kramnik odběhl na záchod. No a když jsem se tímto oslím můstkem dostal k uzavřenému turnaji, sluší se konečně zveřejnit naši předturnajovou tipovačku – jaká dvojice hráčů bude mít v součtu nejvíc bodů?

1) Mládek + Nakamura
2) Horák + Aronjan
3) Hrdina + Vachier-Lagrave (trojbob)
4) Moravec + Kramnik

Vypadá to, že to s Vladem dokážeme, ale nikdy není konec, dokud není konec.

Robin čelil hráčce se srandovním jménem Jovanka Houska. Jmenuje se srandovně, jinak má ale skoro 2400 Elo. Robin si ode mě odmítl koupit zaručený recept na Carokann za 20 % své pozdější výhry, i tak ale anglickou ženskou dvojku zremizoval sám. Za první místo v elové kategorii 2050 až 2149 je 250 liber, Robin dělí 5,5 bodu ještě s jedním týpkem, ovšem zůstává záhadou, jak se bude cena rozdělovat – Angličané nepočítají žádné pomocné hodnocení, žádný Buchholz, ceny budou dělit nějakým vzorečkem. Tak uvidíme. Robin získal za šachovnicí 4 body ze 7 partií, perfo 2245.

Ríša v poslední partii prohrál, přesto může být s turnajem spokojený, uhrál 3,5 bodu z 8 partií, perfo 2151.

Martin to má asi přesně naopak – v 9. kole vyhrál, ale turnaj je pro něj spíš zklamáním, i když oproti začátku turnaje to přece jen trochu vylepšil. Celkově 4 body z 8 partií, perfo 2004.

Já zakončil výhrou nad mladým Indem. Poslední dobou slýchávám sílící hlasy proti Královskému gambitu, že prý stojí za starou bačkoru – říkejte si, co chcete, ale KG ještě žije! Dohromady jsem uhrál 3,5 bodu ze 7 partií, perfo 2278.


Moravec–Dushyant po tahu 11…Jf6, BNT.



Teď jsem se trochu utrhl ze řetězu: 12.Jxg5!? Jxd5 13.Jxf7 Oběť dvou jezdců nešla úplně celá spočítat, ale v propočtu mi vycházela minimálně pozice s aktivními figurami a dvěma pěšci za figuru. Soupeř se rozhodl pokračovat 13…Df6, což po 14.Jxh8 vedlo do mírně lepší pozice pro bílého – je to věž a pěšec za dvě figury, ale pěšec na f4 padne, pěšec d6 je slabý a černé figury jsou hodně omezené bílými pěšci. Naopak bílé věže mají krásné volné sloupce. Po 14…Kxf7 15.Sc4 by nás čekal velmi zajímavý večer.





9

Je po turnaji a nás čeká už pouze návštěva ragby. Spát jsme šli až před třetí hodinou ranní, vůbec v průběhu turnaje se tenhle extrém s rostoucí únavou nepochopitelně stále zvyšoval. Cesta do centra v půl desáté tak byla hodně pochmurná – třeba já jsem věčně nevyspalý, takže se s deficitem dokážu vyrovnat, ale takový Martin je po každém zazvonění budíku zralý ještě půl dne na doktora.

Mě osobně ráno rychle probudil článek, který se přes různé kanály dostal až na obrazovku mého telefonu. Vyšel sice na Týden.cz (dobrý, tam jsou samé bláboly), ale později se objevil článek v podobném duchu i na nejčtenějším českém šachovém serveru nss.cz (tam je těch blábolů také čím dál víc). Překroucení Zemanových pokusů o vtipné bonmoty (ať už nám přijdou vtipné více, méně či vůbec), nevhodné a zavádějící doprovodné komentáře… Týden.cz nestojí za řeč, článek je strašný, ale snad aspoň na tom novoborském si to mohli odpustit, zejména pak tuto pasáž:

„Zahraný tah je vážnou chybou, černý ztrácí figuru na c6,“ okomentoval počínání pana prezidenta Viktor Láznička, druhý hráč českého žebříčku. Avšak jde evidentně o hodnocení pouze matematické. Již jsme byli donuceni si zvyknout, že prezident má vždycky pravdu a i když se jeho "tahy" mohou jevit jako nasměrování k neodvratné katastrofě, vše je vždy podloženo do detailu vypracovanou prognózou. Tato partie bude jen světlou vyjímkou a chybu hledejme spíše u pana Zmatlíka.

(ano, včetně hrubky ve slově výjimka a chybné interpunkce)

Já nejsem proti srandě, ale přijde mi, že tohle si můžeme psát na našem webu, kde máme čtyřicet návštěv denně, ale ne na stránce, kde mají těch návštěv tisíce a jsou velmi významnou součástí minimálně šachové společnosti. Zemana nemám nijak v lásce, nevolil jsem ho a volit ho nebudu, ale to neustálé otírání se o něj, čekání na jakékoliv zaváhání apod. mi přijde naprosto ubohé. Vždyť vtipy o Zemanovi snad už ani nemohou nikoho bavit. Vrcholem všeho je zesměšňování zahraného tahu Je7 – ano, je to chyba, ztrácí jezdce, myslel jsem ale, že v projektu Partie osobností jde o něco trochu jiného. Autor článku na serveru nss.cz se opravdu vyznamenal.

Po malém emočním ventilu se vraťme do Londýna. Navštívili jsme zápas Challenge Cupu mezi Harlequins a Timisoara Saracens (Temešvár). Challenge Cup je druhá nejprestižnější evropská klubová soutěž. Utkání se odehrálo na stadionu pro 12000 lidí Twickenham Stoop, přičemž dorazilo kolem 9600 diváků. Atmosféra byla spíš rodinná, i když každou pětku fanoušci nadšeně ocenili. Domácí byli jasnými favority, Rumuni jsou asi nejslabším účastníkem celé soutěže – navíc hráli už od druhé minuty pouze ve čtrnácti lidech po červené kartě za úder do oblasti hlavy. Konečný výsledek 75:3 byl asi ještě k hostům milosrdný, Quins totiž nasadili skoro všechny hvězdy včetně řady anglických reprezentantů, a tak jsme viděli i pár opravdu pěkných akcí. Za mě dobrý.



Twickenham Stoop, domovský stánek Harlequins.




Oslavná oslava



Ještě bych se vrátil k polední procházce centrem. Zamířili jsme do Covent Garden, což jsou obrovské trhy a krámky a tak. Docela dlouho jsme sledovali vtipného kouzelníka, a když říkám vtipného, tak to myslím vážně. Pro svou pohotovost a interakci s lidmi si brzy získal dav fanoušků, závěrečná žádost o drobáky tak musela vynést na pár pivek.


Big Ben



Kromě kouzelníka kouzlil také Robin. Jeho záliba v přeskakování sloupků uprostřed chodníku doznala vrcholu nedaleko Trafalgar square, když roznožkou doslova skopnul k zemi procházejícího pána. Robin se sice omluvil, ale krvácející pán mu neodpovídal, tak jsme šli dál. O pár kroků dále se pak rozjetý Robin dal do řeči zřejmě s Dalajlámou, mnich v rouše po něm chtěl dvacet liber, ale náš hrdina o reinkarnaci nestál a nabízel pouze nula liber. Po fyzické újmě tak způsobil během minuty i újmu psychickou.


10

Poslední den jsme odletěli domů.
Po příletu jsem s hrůzou zjistil, že beru výhru 150 liber za druhé místo v kategorii 2150 až 2249 Elo. Robin naopak nebere nic. Uvidíme, jestli mi pošlou peníze na účet, ale snad jo – žádné vyhlašování totiž neproběhlo, ceny mají být vyplaceny až po turnaji.

2250-2349 Rating
Richard Bates ENG +1.53 £250
Oleg Zujev LTU +1.11 £150
PV Nandhidhaa IND +0.87 £75

2150-2249 Rating
Mark Lyell ENG +1.39 £250
Vit Moravec CZE +0.57 £150
Adam C Taylor ENG +0.40 £75

2050-2149 Rating
Daniel Abrahams CAN +2.36 £250
Xinyue Sun CHN +1.82 £150
Gayan Peiris SRI +1.48 £75

Jak k těm číslům došli? Úplně nevím, ale o pořadí a počet bodů úplně nejde. Spíš vypočítávají, kolik bodů „nad plán“ udělal který hráč. Řekl bych, že to bude podobné jako perfo. Přemýšlel jsem, proč ta moje kategorie má nejhorší bodové výsledky – ono to asi bude tím, že je snazší hrát „nad plán“ jako ratingově níže nasazený, protože nedostáváte třeba hráče 2400+, ale jen 2250+.

Příklad zástupců dvou výkonnostních skupin: Mezi mnou a Robinem je rozdíl pouhých 85 Elo bodů. Ve 4. kole jsme měli stejně bodů a já dostal hráče 2027 a on 1827. V 8. kole já 2399, Robin 2243. Tedy rozdíl v soupeřích velký, ale přitom rozdíl mezi námi dvěma třeba ani není. Naopak ratingová skupina 2250 až 2349 už má zase lepší koeficient, protože je daleko častěji nasazena seshora. Chápeš?

Konec.