ŠK Český Brod

EURO 2016

Ano, je to tak – zahrál jsem si na Mistrovství Evropy. Rapid 10+5s/tah. A protože to byl rapid, hrál jsem to jako rapid. Soupeři to hráli jako blicky. Ačkoliv to hráli jako blicky, i když to byl rapid, byli úspěšnější. Pojďme se společně zasmát.

Ukážu vám tři své boty, a světě div se, všechny ze svých vyhraných partií! Naopak vyhrané partie jsem prohrál, kromě posledního kola. Je to holt přesně tak, jak říkávaly naše prababičky: Šachy nemaj logiku.

Vít Moravec (2168) – Hiya Ray (1391) po tahu Jf2, BNT.



Soupeřka to hrála jako blicku, a proto zahrála Df4. Jak by vyhrála, kdyby to hrála jako rapid? Řešení se zobrazí při najetí sem.



Vít Moravec (2168) – Alina Efendieva (1589) po tahu Vf8, BNT.



Soupeřka hrála trochu pomaleji, protože jsem předváděl tak špatné tahy, že jí to bylo celou partii divné (pamětníci si jistě vzpomenou na legendární Se6, potažmo Da2+). S deseti sekundami výhru nenašla. Řešení se zobrazí při najetí sem.



Vít Moravec (2168) – Boris Itkis (2380) po tahu Je7+, BNT.



Svými kousky jsem se opravdu bavil, nejlepší bylo, že jsem soupeřčiny výhry viděl hned po položení figurky – to je teprve napětí při čekání na tah! Závěrečná historka pak nasadila korunu mému chaplinovskému výkonu. Silného soupeře jsem postupně přehrál (snad jediná normální partie, zbytek byla všechno děcka se slušnou taktikou, ale strategicky to bylo špatné), ale ten kladl dlouhý odpor v prohrané koncovce. Dokud jsou jezdci, je všechno možné. Zahrál jsem 1.Ke5? – za prvé, mohl jsem 1.Vxe7. Za druhé, budou vidličky… 1…Jc6+.



Vít Moravec (2168) – Boris Itkis (2380) po tahu Jc6+, BNT.



Měl jsem na hodinách sedm vteřin a tyhle vidličky jsem teda vůbec nečekal. Ovládly mě emoce, zaklonil jsem z toho šoku palici a vydal jakýsi vzdech, něco na způsob aaaaarrrrrggghhhhh. Hodiny tikaly, a jak jsem tak koukal do stropu a přemýšlel o životě, začala se mi vracet krev do mozku. A jak jsem současně natahoval ruku k soupeři na znamení kapitulace, vtom se mi naštěstí rozsvítilo (bubny a sborový chorál) a nějak mě trklo, že bych možná mohl jít dopředu králem. Stáhl jsem ruku (nebyla ani v půlce šachovnice, tak snad to soupeře nezmátlo) a ještě jsem tam prdnul vyhrávající 2.Kd6! (hudba z Titaniku). Pěšec projde a černému visí jezdec. Soupeři jsem se po partii omluvil, mohlo to totiž během onoho vypjatého momentu skoro vypadat, že si z něj dělám srandu. Příběh jak od Petišky.



Vítek „aby řeč nestála“ Moravec