ŠK Český Brod

CzeOp16: Taktukan

Konečně se dostávám k sérii dvou článků o pardubickém tzv. velmistrovském Openu A. Pečlivě jsem si přehrál všechny online partie, z nichž jsem sestavil konečný výběr čtyř ukázek. Nakonec se vůbec nedostalo na Movsesjana, Lázničku, Gangulyho ani Pinďulyho, naopak velmi často se ve výběru vyskytují českobrodští hráči. Ruce nahoru, kalhoty dolů.

Pokud bych měl turnaj krátce zhodnotit, zhodnotil bych ho co nejvýhodněji. Za sebe můžu být spokojen, protože se jednalo o první akci po roce a půl, v níž jsem si polepšil (hahaha, kdybys jen věděl, hlupáku, co tě čeká za týden v Praze…) /pozn. vlastně ještě turnaj v Liberci, paměť mi už neslouží.../ Bylo tam hodně remíz, občas jsem zachraňoval já, občas naopak soupeři, to bylo zhruba v rovnováze. Mrzí mě čtvrté kolo, v němž jsem úplně drtil Leonida Okuna z Ruska, ale ten se přesnou obranou z obrovského tlaku postupně dostal. Protože rád rybařím, mohl jsem se chlubit, že jsem zdolal takovééééééééééého Okuna. Má jediná předchozí účast v pardubickém Openu A se datovala do roku 2014. Tehdy jsem zhruba v průběhu šestého kola úplně odpadl fyzicky – náročné partie se silnějšími soupeři, každý den do posledního tahu… Jsem rád, že letos jsem se dokázal připravit i v tomto směru, protože i tento rok to byl těžký turnaj.

Martin začal nadějnou remízou se silným extraligovým hráčem FM Obšívačem (2365). Nejsem si jistý, ale dost možná to byla plichta v osobním rekordu. Následovaly dvě jednoznačné porážky a pak asi zlomová partie s Kazaškou, s níž měl Martin remízovou věžovku, ale nesehrál ji dobře a prohrál. Od té doby už nastupoval převážně z pozice favorita, i když v takovém turnaji opravdu není nikdo vyloženě slabý. S touto úlohou si až na jednu výjimku poradil s přehledem, výsledkem bylo 3,5 bodu, což je podle mě solidní výsledek. Pro Martina to byl asi první takhle těžký turnaj. Vyhrát partii na vyšší úrovni už hodně bolí, vyžaduje to velkou trpělivost, protože soupeři se brání mnohem lépe a často dokážou držet rovnováhu v sebeohroženější pozici. Je potřeba si na takovou hru a na takový odpor zvyknout – někomu to jde hned, někomu to trvá roky (těší mě). Samozřejmě jsou zapotřebí i znalosti. Ještě si myslím, že by to chtělo trochu ustálit repertoár zahájení.

Vybrat taktické příklady byl opravdu oříšek. Nakonec jsem něco vypotil, ale žádná sláva to není. Jeden diagram je dokonce z pozice, jež na šachovnici vůbec nebyla – až takovou jsem měl krizi. Snad mi tuto vatu odpustíte – já vím, že když není o čem psát, tak je dnes ve zvyku spíš zveřejňovat jakékoliv náhodně vybrané násilné činy a tvářit se, že se svět řítí do záhuby, ale já tento trend nemíním podporovat. Už čistě proto, že sám k oné záhubě přibližuji šachy.


Martin Horák (2107) – Pavel Šedý (2059) po tahu 21.Dc2, ČNT.



Černý na tahu získá druhého pěšce. Řešení se zobrazí při najetí sem.



Jan Nosek (1914) – Martin Horák (2107) po tahu 24.Sc2 (už se nestalo se), ČNT.



Bílý se po předchozím tahu 23…Se4 ihned vzdal, pojďme se podívat, co by se stalo, kdyby pokračoval představením střelce. Řešení se zobrazí při najetí sem.





Tukan




Josef Havelka (2277) – Vít Moravec (2168) po tahu 21…Jf6, BNT.



Bílý na tahu, víc netřeba dodávat. Řešení se zobrazí při najetí sem.



Martin Horák (2107) – Filip Šolc (1907) po tahu 38…Sc7, BNT.



Černého protiútok na věž slavil u bílého úspěch. Řešení se zobrazí při najetí sem.



Vítek Moravec