ŠK Český Brod

F jako fšednost f šachové literatuře

Na blogu Quality chess, mého oblíbeného, a vlastně jediného, ano, jediného oblíbeného šachového nakladatelství, občas dávají zajímavé anketní otázky svým čtenářům. Líbí se mi celé pojetí blogu – vedou ho GM Shaw a GM Aagaard, a to dost punkovým stylem – sem tam něco hodí, sem tam něco slíbí, a většinou to nesplní (především termíny vydání knih). Vždy jsou ale vstřícní a komunikativní. Doporučuji ke sledování! A knihy ke čtení. A tak.

Ale abych se vrátil – zaujala mě anketa „Jaká je vaše nejneoblíbenější fráze (klišé) v šachových knihách?“ Šest žlučáků bylo fixně daných, kategorii Ostatní pak tvořili čtenáři v diskuzi. Tady jsou výsledky:


Ligová tabulka po 15. kole




Poněvadž jsem pouze vinou administrativní chyby nedostudoval obor Angličtina a američtina a jiné na Harvardu, cítím povinnost se pokusit o překlad, aby si na své přišly i rodiny s dětmi (o něž by nám mělo jít především):

1. Zbytek je věcí techniky (159 hlasů, 57%).
2. Studiový obrat/motiv/apod. (18 hlasů, 6%).
3. Střelec čumí do zdi (19 hlasů, 6%).
4. Volný pěšec musí jít (7 hlasů, 2%).
5. Hrozba je mnohdy silnější než její provedení (20 hlasů, 7%).
6. Jezdec je na kraji šachovnice pro ostudu (25 hlasů, 9%).

Čísla 3, 4 a 6 úplně nevím, jak vyvážit českým ekvivalentem. Především teda 3 – my říkáme prostě špatný střelec, často také, že tento střelec je horší než pěšec (kouká do svých pěšců) apod.

Číslo 4 platí pro koncovku, jednou jsem slyšel, jak někdo doprovází nezadržitelný pohyb svého volňase do dámy vyjmenováváním dnů v týdnu: pondělí (h4), úterý (h5), středa (h6), čtvrtek (h7) a hotovo.

Číslo 6 je originálem z němčiny, alespoň takovou historii znám já: Ein Springer am Rand bringt Kummer und Schand. Ve francouzštině je to údajně až takové drsné: Cavalier au bord, cavalier mort.

Musím říct, že negativní vítěz ankety mě nijak nepobuřuje - naopak, na významově podobném "And the rest is obvious" jsem vystavěl své cizojazyčné analýzy se zahraničními hráči. Tuto frázi mám velmi rád, možná hlavně díky slovíčku obvious, které je mi jako jedno z mála v tomto jazyce opravdu jasné.

Diskuze pod článkem byla poměrně bohatá a některé příspěvky mě celkem pobavily:

„Hlasuju pro 1. Jestliže je to pouze věcí techniky a hrají dva velmistři, a ta technika je tak zřejmá, že nám komentátor nemusí říkat už nic dalšího, proč ten jeden velmistr hraje ještě 28 tahů, než uzná, že je to tak jednoznačné, a proč ten druhý velmistr stráví dalších 78 minut tím, že dělá ty jednoznačné tahy?“

„Hlasuji pro Ostatní a pro frázi: V tomto zahájení je celkové porozumění důležitější než konkrétní varianty. Tomu jsem dlouho věřil, bohužel…“

„Bílý/Černý má kompenzaci za pěšce. A dál nic.“

„To ví každý malý ruský šachista…“ (U nás jsem s tímto klišé příliš nesetkal, ale v anglické literatuře je časté. Ono už také úplně neplatí jako dřív…)

„Jakmile udělám tah pěšcem, už se nikdy nemůže vrátit zpět.“

Na anketu jsem si vzpomněl včera při pročítání trenérské práce Patrika Pýchy na vlašimském webu. Je to vynikající práce s výborně zvolenými ukázkami, doporučuji našim trenérům mládeže ke stažení. Jedna věta mě ale praštila do očí, a právě v ten moment jsem si uvědomil, že bych mohl navázat právě na anketku Quality chess:

„Bílý harmonicky vyvinul všechny své lehké figury a schoval krále do rošády.“

Upozorňuji, že se nejedná o žádnou kritiku, sám to slovo určitě občas použiji, když se mi nedostává hned jiného výrazu, občas to také člověk napíše, aby se neopakoval, ale bytostně nesnáším „harmonický vývin figur“! A to jak na šachovnici, tak na papíře! To je pro mě nejneoblíbenější fráze.

Každý člověk má svůj styl, např. mistři a velmistři píšící na Novoborský šachový server už toho napsali tolik, že vždy bezpečně poznám, kdo právě komentuje. Každý má svá vodítka. To nejnovější jsem našel u Tadeáše Kriebela – uvádím ho, protože jde také o šachové klišé. Jeho analýzy čtu rád, je přidrzlý a komentuje správně srozumitelně. Ale všechny jeho články jsou strašně „principiální“. Nic proti, je to termín s analýzou partie spojený, ale tam je takových principiálních tahů, až by si člověk myslel, že to hrají nějací principálové. A to by se šeredně mýlil.

Arméni sekli v principiálním souboji Gruzínce…
Na první fošně se odehraje další principiální souboj Rusko – Ázerbájdžán…
apod.

Takže to jsou pro mě momentálně dvě fráze, co opravdu nemusím, ač nevylučuji, že je někdy sám používám, když uznám, že je vhodný kontext. Anebo když mě prostě nic jiného nenapadne.

Vím, že nikoho nedonutím, ale byl bych rád, kdybyste mi napsali do diskuze vaše (ne)oblíbená klišé. Podle mě je to zajímavé téma, řadu těch výrazů si vůbec neuvědomujeme. Přitom jsou na úrovni fotbalových „zodpovědně zezadu“, „netlačíme se do střelby“, „dvanáctý hráč (fanoušci/rozhodčí)“ apod., kterým se vždy tak řehtáme.

Vítek Moravec