ŠK Český Brod

PragOp15: Befejező

Rozhodl jsem se s vámi podělit o koncovku, kterou jsem řádně podělil. Soupeřem mi byl solidní IM István (Word mi opravil na Uštván, dej mu Bůh klidné spaní) Almasi, což byl, dle vzhledu soudě, starší bratr maďarské number tři GM Zoltana Almasiho. Zoltana znám už dlouho (on mě bohužel ne), takže jsem věděl, co asi bráchovi poradil v zahájení a s čím na mě vyrukují. Dostal jsem dobrou aktivní pozici, ale nějak to vyprchalo, až jsem se rozhodl, že tam fláknu pěšce a uvidíme, jak se v Maďarsku umí bránit. Inu, za dva tahy bylo odbráněno a musel jsem hledat výkruty a meandry. Nakonec jsem nějaký našel a vznikla koncovka, kterou jsem pro sebe rozebral a teď ji uveřejňuji. Záměrně píšu „pro sebe“, protože je mi jasné, že to nikdo číst nebude. Koncovky jsou totiž nudné, pro dědky a nejsou z nich žádný peníze.

Pokud někdo dočetl až sem, měl by pro plné pochopení následujících čtyřiceti diagramů znát tuto pozici.

Falešný střelec



Tzv. falešný střelec (na Slovensku zvaný falošník) je střelec, který je falešný. Těž je někdy nazýván špatný, neslaný, nemastný nebo nerez. Jeho faleš spočívá ve falešnosti, jelikož zfalšoval svou barvu, jež je vzhledem k poli proměny beznadějně, vpravdě, fatálně, nadto falešná. Pěšec nejde prosadit, je to remíza.



Moravec–Almasi po 37…b5, BNT.



Mému visegrádskému bratrovi se vymklo uplatňování pěšce z rukou a dovolil mi při výměně dam přejít do této koncovky. Mám za to, že je to remíza, dám za to cizí ruku do ohně. Pojďme si hrát se slůvky:

ZELENÁ) V podobných pozicích, kdy se brání věž proti střelci a věži při pěšcích na jednom křídle, musí slabší strana stavět pěšce paradoxně na barvu soupeřova střelce. To je skutečnost, kterou spousta šachistů neví a nedojde jim, mám to potvrzené z bezpočtu situací. Důvod je jednoduchý – stačí pak krýt pouze jednu slabinu (zde pěšec c2) a nic jiného nám nehrozí. V opačném případě by ale náš král musel vstupovat na barvu střelce a byl by pod hrozbami, které by dopadly zákonitě špatně.

ŽLUTÁ) Budeme krýt jedinou slabinu – král není problém, takže akorát věž – na „c“ sloupci jí nejde sebrat všechna pole.

ČERVENÁ) Soupeř napadá slabinu. Střelec nikdy nedokáže sebrat ve spolupráci s králem všechna pole na „c“ sloupci věži a zároveň napadat c2. Věž je nejlépe postavena na 2. řadě. Král nikdy nenapadne c2, a když, bude odšachován do pryč. A také máme falošníka!



Upozornění: Důležité momenty jsou na diagramech, ale pro úplné pochopení je asi nutné si partii přehrávat na šachovnici. To samozřejmě nikomu nedoporučuji, taková zbytečná námaha!

Z pozice na diagramu pokračovala partie následovně: 38.b3! Kb6 39.Kb2 Ve2 40.Vd6 Kc5 41.Vd8 b4 Důležitý moment, po kterém už jsem neměl o remízovosti pochyby – následuje pouze ukázka, jak by se mohl černý jinak pokoušet o progres. (Podvarianta A: 41…a5 42.Vc8; Podvarianta B: 41…a5 42.a3?)

Podvarianta A: 41…a5 42.Vc8 a4 43.bxa4 bxa4 44.a3 =



Sice vznikla na a3 slabinka, ale pokud bude věž alespoň po očku kontrolovat „b“ sloupec, nemělo by se nic stát. Výměna věží už teď není pro černého vůbec ve hře. Podle mě remíza.



Podvarianta 41…a5 42.a3? Se4 43.Vc8+ Kd4 44.Vc7 Ke3 45.Vc5 Vxc2+! 46.Vxc2 Sxc2 47.Kxc2 b4 -+



Tato varianta hezky ukazuje nuance pozice. Já totiž nesměl hýbat „a“ pěšcem na a3, jakkoliv to vypadá „uceleněji“ a vytvářím takový hezký val. Pěšcovka na diagramu je snadno vyhraná, „b“ pěšec černého už překročil polovinu šachovnice (zelená), takže stačí jakkoliv v rámci pravidel sebrat soupeřova pika b3 (červená) a je konec. To se černému králi povede zigzag pohybem (žlutá), protože už jde na soupeře ze strany a to se nedá bránit…



Pokračujme v partii: 42.Kb1 a5 43.Kc1 Se4 44.Vc8+ Kb6 45.Vc4

Moravec–Almasi po 45.Vc4, ČNT.



Postavil jsem ideální pozici a není způsob, jak za černé prorazit.



45…Sf5 46.Kb1 Vf2 47.Kc1 Kb5 48.Vc7 a4 49.bxa4 Kxa4 50.Vc5

Moravec–Almasi po 50.Vc5, ČNT.



Soupeř se tedy rozhodl, že se pokusí vše poměnit a přejít alespoň do čisté koncovky V+S proti V. Škoda, že teď nezahrál Ka3, získal bych důležitý bod do tabulky a měl bych z něj velkou radost.



Čardáš pokračoval: 50…Se6 51.Kb2 Vf3 52.Vc6 Sf7 53.Vc8 Se6 54.Va8+ Kb5 55.a3 bxa3+ 56.Vxa3 Vf2 57.Vc3 Sc4 58.Vh3 Kc5 59.Vh8 Sd5 60.Vh4 Ve2 61.Vh8 Kd4 62.Vc8 Vf2 63.Vc7

Moravec–Almasi po 63.Vc7, ČNT.



Říkal jsem si, že se pokusím odevzdat pěšce co nejvýhodněji, tzn. abych skončil králem uprostřed. Naopak jsem ho nechtěl mermomocí držet, bál jsem se nějakých zbytečných matových sítí.



Nyní přijde ještě nudnější pasáž, než byly ty předchozí: 63…Vf8 64.Vh7 Vb8+ 65.Kc1 Vc8 66.Vd7 Vc5 67.Kd2 Kc4 68.Vh7 Se4 69.Vh4 Kd4 70.c3+ Ke5 71.Vh5+ Sf5 72.Vh4 Va5 73.Vb4 Va2+ 74.Ke3 Va5 75.Vc4 Se6 76.Ve4+ Kd6 77.Vb4 Kc5 78.Vb7 Va3 79.Kd2 Va2+ 80.Ke3 Vc2 81.Vc7+ Kd6 82.Va7 Vxc3+ (Hurááá!) 83.Kd4 Vc4+ 84.Kd3 Vh4 85.Va5 Sd5 86.Va7 Ke5 87.Ve7+ Se6 88.Ve8 Vh3+ 89.Ke2

Moravec–Almasi po 89.Ke2, ČNT.



A jsme tu – přesně toto jsem měl už od výměny dam před očima – Cochranova pozice. Věž otravuje zezadu, takže musí přispěchat střelec jako štít. Pak věž prostě drží střelce ve vazbě (červená). Jediného posunu může docílit černý král – jakmile se hne doleva, jdu doprava. Když doprava, jdu doleva, aby to měl soupeř dál a nehrozil žádným bodyčkem mému králi. Jak prosté! (zelená a žlutá)



89…Kd5 90.Kf2 Sf5

Moravec–Almasi po 90...Sf5, BNT.



A nyní jsem se dopustil hrubé chyby – abych dokončil celý manévr, musím překrýt soupeřovu věž a král pak uteče zase nahoru. Takhle se pak pozice různě točí v kruhu a udržím remízu. Věděl jsem o nezbytnosti tahu Ve3 úplně jasně, ale měl jsem málo času a něčeho jsem se leknul, nějakého konkrétního propočtu, který byl ale nesmyslný. Strašný zkrat, už proto, že hned po tahu jsem si říkal, jaký jsem idiot. Už nevím, mohl jsem na to Ve3 možná i zapomenout (v ten moment), prostě to nechápu. Nutno podotknout, že tím remízu nevypouštím, ale byla to rána spíš na psychiku.



91.Ve7? Se4 92.Vd7+ Ke5 93.Ke2 Sf5 94.Ve7+ Kd4 95.Ve8 Se4 96.Vd8+ Sd5 97.Kf2? (Kd2!, viz diagram ke 101. tahu) 97…Vf3+ 98.Ke2 Vf5 99.Vd7 Vg5 100.Vd8 Vg2+ 101.Kf1? (Správné bylo 101.Kd1!, viz diagram)

Pozice po 101.Kd1!



101.Kd1! se bohužel nestalo. Je to přece Cochranova pozice, tak proč to ten blbej Vítek nezahrál, když to věděl, říkáš si? Je to jednoduché – předchozí průběh pro mě byl těžký, byl jsem si jistý, že remízu udržím. Teď ale s minutou na hodinách (přídavek 30s/tah) mě soupeř zahnal o řadu dál a já znejistěl – platí Cochranova pozice i na poslední řadě? Nebyl jsem si u partie jistý, protože jsem měl v předchozím průběhu komfortnější situaci (předposlední řada). Kdybych nikdy předposlední řadu nedržel a vznikla by mi rovnou tato pozice, jsem si jistý, že bych to udržel. Jenže partie není diagram, má nějaký vývoj a ten se na mně podepsal.



Ještě se hrálo: 101…Vd2 102.Ke1 Va2 103.Kf1 Ke4 104.Ve8+ Kf3 105.Ke1 Se4 106.Kd1 Ke3

Moravec–Almasi po 106...Ke3, BNT.



Čenda psal, že ještě tato pozice je dle Nalimova remis (do kompu ani do Nalimova jsem partii nedával, takže mu budem věřit). Obávám se ale, že z praktického hlediska už je to jedno – i během partie jsem tušil, že bych ještě nemusel být prohraný, protože když si občas zkouším vyhrát proti počítači za silnější stranu, tak mi vždycky i v takto kritických chvílích vyklouzne. Zároveň mi ale bylo jasné, že nemám šanci obranu najít – i kdyby se mi to nějak náhodně jednou povedlo, přijde pár vyčkávacích tahů, levá, práva, hore, dole, šach, tempo, vznikne trochu jiná pozice, jedinou obranu netrefím a končím.



107.Kc1 Vc2+ 108.Kd1 Vc7 109.Ve6 Vb7 0:1

Vtipná byla reakce asi dvaceti přihlížejících neplatících diváků – po tahu 109…Vb7 všichni začali významně pokašlávat a ostentativně odcházet. Čistě z psychologického hlediska – proč měli tu potřebu dávat najevo, že vidí, že bude konec? :-) Přišli mi v ten okamžik jak karikované figurky z nějaké Nerudovy povídky. To ale jen takový postřeh, který mi přišel zajímavý.

Poučná koncovka, i když uznávám, že dost zdlouhavá a složitá. Nikde není psáno, že kdybych dokončil obranný vzorec, který jsem měl naučený, že bych remízu ubránil. To s jistotou neříkám, i když bych si hodně věřil, ale je pozoruhodné takhle zpětně sledovat, jak jsem se pod tlakem psychicky úplně složil a přestal jsem racionálně uvažovat (možnost opětovného získání Cochranovy pozice). Také se hezky ukázal rozdíl mezi teorií a praxí – nikdy jsem si nezkoušel tuto koncovku bránit, jen jsem ji znal z knížky. Zato teď mám pocit, že příště už remízu ubráním levou zadní, jestli budu mít příležitost, protože tuhle partii asi nezapomenu. Prohrám zdar!

Vítek Moravec