ŠK Český Brod

CzeOp14: Endšpilja

Ve druhém dějství Openu A jsem narazil na mladého Novendru Priasmora (roč. 1999). Indonéský reprezentant neměl na úvod turnaje zrovna snadný los – v první partii podlehl nátlaku nasazených jedniček Livia, Dietera a Nisipeana, z bláta do louže pak vstoupil v kole druhém, v němž vyfasoval Moravce. Chlapec byl od pohledu celkem sympatický a měl velmi dlouhé nehty, navíc mě odmítl ve vyhrané pozici dorazit, čímž se naše neexistující přátelství utužilo. Rozhodně budu jemu a celému výběru ostrovního státu fandit na šachové olympiádě v Tromso, která nám startuje se začátkem srpna.

Moravec–Priasmoro po 45...e5, BNT.



Na šachovnici vzniklo něco, co jsem odhadoval na remízu – samozřejmě jsem znal základní teorii o obraně dvou spojených volných pěšců při nestejných střelcích, něco se mi na tom ale nepozdávalo, a sice skutečnost, že bez mých dvou pěšců jsem hladce prohraný (což v knížkách nepíšou!). Každopádně jsem musel se svým střelcem do kouta. 46.Sh1! Jinak než zepředu pěšci bránit nejdou, viz také níže. 46…e4 47.Sg2 Sc5 48.Sh1 Kg3



Moravec–Priasmoro po 48...Kg3, BNT.



49.b4! Odlákám střelce a uhaluzím půlku. 49…Sd4 (49…Sxb4 50.Sxe4 fxe4 51.Ke3 a beru posledního) 50.c5 Kf4 (50…Kh2 jsem přemýšlel si vyhodit z kopejtka 51.Sf3 exf3 52.Kxf3 a král černého bude ještě dál, ale asi to není nutné) 51.c6 Sb6 52.b5 Ke5 53.Sg2 Kd4 54.Sh3 f4 55.Sg2 remíza.



Celkem mě zaujala právě pozice bez mých pěšců, protože ačkoliv bych vlastně stál ideálně postavený, byl bych prohraný. Možná je to triviální a každý to ví, každopádně já žádný takový příklad ještě neviděl.

Ukázka 1



Černí pěšci stojí vedle sebe a černý král musí stále chránit toho oslabeného na e4 (červená). Bílý střelec ho naopak stále napadá (zelená) a dělá si tempa sem a tam (žlutá). To je snadné a obdobně to funguje i jinde na šachovnici, podmínkou jsou však právě dvě políčka pro střelce (zde h1-g2). Bílý král stojí na barvě, ze které ho nelze šachovat, a pouze kontroluje pohyb „f“ pěšce. Po 1…f3 přijde 2.Sxf3 exf3 3.Kxf3 remis. Po 1.e3 Sf3 je úplná blokáda, černý se nehne. Ještě upozorním, že kdyby střelec bílého bránil zezadu (tzn. pole a8-b7-c6-d5), tak nekontroluje postup f3+ a je hladce prohraný.



Ukázka 2



Klauni začínají ve chvíli, kdy je pěšec ještě na f5 – pěšec e4 najednou není slabý a černý král jednoduše projde ke střelci na h1/g2 (žlutá), zažene ho a pak postoupí pěšci. Pozice je vyhraná, každý si může vyzkoušet, např. 1…Ke5 2.Sg2 Kf4 3.Sh3 Kg5 4.Sg2 Kg4 5.Sh1 Kg3 6.Kf1 Kh2 7.Sg2 Sd4! Tempo a bílý se může vzdát.



Ukázka 3



Když ale šoupneme pozici o jednu řadu vedle, stojí už na šachovnici znovu remíza. Vtip je v tom, že bílý střelec má o jednu diagonálu pro otravování víc, proto může vlastně chytnout černého za toho opožděného pěšce a dělat tempa Sh2-g3 (zelená). Jakmile se pohne pik na e4, pak opět přehodit na Sg1-f2 a remis (žlutá). Pro mě osobně celkem poučná koncovka.



Sedmé kolo mi přihrálo do cesty druhého Francouze. Oba hráči ze země žab, galského kohouta a vodníků působili vrcholně nesympaticky, až pohrdavě. Wojtek Sochacki, soupeř ze třetího kola, byl prototyp nepřítele, Leopold Le Ruyet se alespoň při podávání rukou pokusil o hraný usměv, který se mu ale nedostatkem praxe vymknul kontrole a skoro se udávil svou pečlivě usrkávanou Cocot Colou. Schválně, jestli používají Google translator. A vůbec nejsem naštvaný jen proto, že mě přehráli…

Le Ruyet–Moravec po 35...Kxf6, BNT.



Věžovku bych asi nějak prohrál, tak jsem musel doufat v záchranu pěšcovky. Mé zkušené oko mi našeptávalo, že by to měla být při nejpřesnější hře remíza, ale čekala mě ještě dlouhá cesta domů… 36.Kd4 Ke6 37.a4 Kd6 38.a5 b6 39.axb6 axb6 40.h3 g6 41.b4



Le Ruyet–Moravec po 41.b4, ČNT.



Takto jsem to chtěl postavit – b6+g6 vytvoří nějakou hráz a zbytek šéfne král. Byla to samozřejmě obrana především proti tahu c4 a následné výměně, ta mohla přijít kdykoliv. 41…h5?? Pod dojmem výše zmíněného jsem intuitivně vyloučil tah g5, který by stále držel remízu. Dokonce i 41…Kc6 stále drželo nerozhodný výsledek, už už jsem to skoro zahrál, ale něco mě zmátlo, tak z toho sešlo. Nejde totiž 42.Ke5 Kb5! a bílý si skoro koleduje/42.g3 Kd6 43.c3 b5! Zavřu krám a bílý už mě nevytempuje. Variant je opravdu mnoho, ale podíváme se raději na pěkný motiv podle skutečné události… Partie pokračovala: 42.h4! Ke6 43.c4 bxc4 44.Kxc4 Kf5 45.Kb5 Kg4 46.Kxb6 Kxh4 47.Kc5 Kg3 48.b5 Kxg2 49.b6 h4 50.b7 h3 51.b8(D) h2 52.Db2+ Kg1 53.Dc1+ Co bych vám vyprávěl, ještě v tento moment jsem si myslel, že je to remíza – za dvě sekundy mi to došlo. Celou partii jsem bojoval o vyrovnání, proto mě asi opilo vlastní přání, jež bylo otcem myšlenky. 53…Kg2 54.Dg5+ Kh1 55.Dg3



Le Ruyet–Moravec po 55.Dg3, ČNT.



Na chesstempu, když si zkusíte Endgames, tak vám občas vyjede podobná koncovka dvou pěšců proti dámě. Mívám právě s podobným motivem celkem problémy, trvá mi vždy nějakou chvilku, než si ho uvědomím. Po této partii už to bude brnkačka. 55…g5 56.Df2 1:0




Vítek Moravec