ŠK Český Brod

Možná jsme postoupili!

V závěrečném klání letošní sezóny nás čekalo derby proti Pečkám, i když pouze proti Béčku. Televizní společnosti se tak dlouho snažily skloubit všechny tři vrcholné sportovní události víkendu (Sparta–Slavia, Liverpool – Manchester-město, Český Brod – Pečky B), až nám nakonec zbyly oči pro pláč. Pozitivní ale je, že ve všech případech zvítězilo Dobro.

Nebudu se příliš rozepisovat, zápas to byl jedním slovem neuvěřitelně kouzelný, až prapodivně zvláštní. Hosté přijeli trochu oslabeni, navíc vzhledem k napjaté atmosféře uvnitř fanouškovské obce i bez svých devátých hráčů. To náš kotel nakonec dorazil (Branďák + zářivka, která vytváří podobný efekt jako pověstné trubky vuvuzely v JAR na MS v kopané 2010), žel netopil (mně je ale zima všude).



Odehráli jsme dobrý mač, vzadu klasicky na nulu – první dvě remízy byly ze slušnosti, v soubojích Eisner–Koudelka a Sochor–Eisner (kdo je kdo, v originále who is who?) jsme krev, pot a skluzy rozhodně nečekali. Pak už jsme si ale připisovali jen samé výhry. Celé jsem do odstartoval já, když jsem odvrátil v zahájení hrozbu remízy (stačilo ji přijmout) a postupně se mi povedlo být Zbyňku Žákovi dobrým učitelem. Velmi nám pomohla výhra Ondry, jenž prasecky shodil svého soka na čas už někdy kolem 25. tahu. Je pravda, že už v pozici získával i víc než jen pocit jistoty. Prestižní partička šachu se odehrála na sedmé šachovnici mezi Miroslavem Urbanem (nejproduktivnější hráč celé soutěže) a Michalem Foktem (českobrodský rodák). Přijměte omluvu, že budu tahy číslovat vždy od jedničky, pozice si totiž cucám z paměti – tím pádem omluvte i fakt, že to takhle možná vůbec nestálo.

Miroslav Urban – Michal Fokt po tahu …Da4, BNT.



Černá dáma hamižně sezobla pěšce na a2, teď ale bude chybět. 1.Jxf7! v partii černý nesebral hozenou jezdce a místo toho se vydal vstříc nevýhodným výměnám, při nichž poztrácel do koncovky až příliš materiálu. Ani 1…Vxf7 2.Dxe6 (nyní visí přes vazbu Se7) 2…De8 3.Vfe1 (opět Se7) 3…Kf8 není nic, o čem by se chtělo černému zdát.



Vedli jsme 4:1, ale zbytek partií na žádnou jasnou výhru nevypadal. Čenda doslova utekl Michálkovi z lopaty, jak se říká. Byla to hanebně a násilně sehraná partie, na druhou stranu asi můžeme našeho Čermága, ač s krajním odporem, pochválit za bojovnost, když tak nad tím přemýšlím…

Miloš Michálek – Čenda Čermák po tahu Jg3, ČNT.



Jasně remízovou koncovku Čenda odpálil obětí třinácti pěšců. V pozici na diagramu zkusil ještě poslední pastičku: 1…Jg1 2. b4?? (stačilo Kc4) 2… Je2+ a bílý jezdec je odlákán. Vznikne sice zajímavý poměr materiálu, ale výhra je poměrně snadná, což se také ukázalo.



Čenda nejen že opět předvedl nestandardní partii, ale také zaujal neuvěřitelnou výstředností, které jsem si v průběhu zápasu všiml – dlouho jsem si nad tím lámal hlavu, ale nedokázal jsem vymyslet jediný racionální důvod k tomu, aby Čenda postavil soupeřovu sebranou věž vzhůru nohama! (viz foto) Zajímavé je, že on sám si toho údajně není vůbec vědom.


Pro tohoto šachistu je každé tabu teprve začátek – šachový punk v podání Čendy Čermáka. (omluvte kvalitu snímku, během výkonu těžko přimějete sportovce, aby se vám nehýbal)



Poslední dvě partie patří do učebnic. Martin „Dino“ „Góller“ „David“ Koller nesehrál partii z partesu, přesto slavil vítězství. Původně jsem měl připravenou i pěšcovku z jeho partie, ale nakonec jsem zjistil, že vyhrát nemohl, jak jsme se původně domnívali, takže ji cenzuruji. Podívejme se proto až na závěr celého klání, v němž Dino krásně zaútočil na krále.

Zdeněk Charous – Martin Koller po tahu …Dg1+, BNT.



Bílému stačí např. Kh3 a černý v životě pěšce neprorve – mrtvá remíza. Přesto se hostující hráč instinktivně stáhnul blíž k dámě a zahrál 1.Kh5?? Dg5 mat. Stane se, v roce 2007 na Polofinále juniorů jsem předvedl něco velmi podobného...



V posledních dvou utkáních převzal roli nejdéle hrajícího Martin Horák. Po boleslavské pěšcovce si teď mohl pro změnu procvičit věžovku. I když na tu ani nemuselo dojít…

Martin Horák – Jindřich Kubíček po tahu g3, ČNT.



Nekontroluji to počítačem, takže musíte věřit mé intuici a povrchnímu propočtu: 1…Sxf2+! A nelze 2.Vxf2 pro 2…Dc1+ 3.Vf1 Dxb2 -+



Martin Horák – Jindřich Kubíček po tahu Vc7, ČNT.



Martin vyždímal z věžovky 3 na 2 na jednom křídle maximum, přesto to byla samozřejmě stále remíza. Soupeř nevyužil možnost přejít ke klasické Philidorově obraně 3./6. řady (kdo nezná, už hledá v knížce), přesto stále drží remízu. Zjednodušeně popsaný princip obrany: Věž slabší strany se pohybuje alespoň o 3 sloupce od krále, aby byla dostatečná vzdálenost na případné šachování (zde tedy sloupce „a“+„b“); po bílého postupu pěšcem f6 ihned zabrat věží 8. řadu (Va8/Vb8) a pak stačí jen chodit Kh6/Kh7 a sem tam šáchnout. Je to v každé knížce, i když hodně hráčů tento těžší způsob obrany nezná, potažmo ho splete. Stalo se to i samotnému Magnusovi! Pro zájemce – byla to partie Aronjan–Carlsen na Talově memoriálu 2006. V naší partii se stalo: 1…Ve2? (prohrává, ale abych se přiznal, také jsem neviděl ihned výhru, rozhodně to není jednoduché, i když člověk ví, že to ten druhý hraje špatně) 2.f6? (Vyhrával manévr 2.Vc1 Vh2 3.Vf1! a pokud dobře vidím, bílý král prostě uteče pěšci z cesty a není způsob, jak zabránit proměně; příp. 2.Vc1 Kh6 3.f6 Kg5 4.Kg7 Vxf6 5.Vg1+ se ziskem věže) 2…Ve3? (remizoval návrat věže na krajní sloupec) 3. Vc2 Vh3 4.Ve3 král má stříšku a prosadí pěšce.



Nakonec tedy 7:1, celkově druhé místo v soutěži a možná postup (připomínám, že záleží na rozhodnutí Kolína, jestli se vzdá postupu, což bych mu mohl jedině doporučit). Závěrečný souhrn z hlavy kapitána očekávejte v nejbližších dnech. Teď je ale důležité, že Derby je naše!

Vítek Moravec