ŠK Český Brod

Béčko má po sezóně

Dříve než se pokusím shrnout sezónu českobrodského Béčka, musím poděkovat svému fanclubu. Výhodou početně malých fanklubů je zejména fakt, že při jeho zdravení můžu být konkrétní a přitom na nikoho nezapomenout. Takže: Ahoj mami.

Po několika letech kdy jsme si zvykli, že A tým hraje o záchranu v krajské soutěži, B družstvo se víceméně úspěšně snaží prohánět špičku Regionálního přeboru a C team si v Regionální soutěži prošel obdobím obměny kádru a po bojích o poslední místo (které jsme nakonec několikrát pro sebe urvali) se mu podařilo bojovat párkrát o lepší půlku tabulky. Jenže najednou přišel šok, Áčko spadlo. Teda šok to při pohledu na loňskou sezónu nemohl být moc velký. Nastalo nelehké rozhodování do jakých soutěží naše družstva přihlásit. Nakonec jsme si na valné hromadě odhlasovali A v RP a B s C v RS, a proto jsme nakonec přihlásili A a B do RP a C do RS. Zjistilo se, že původně odhlasovaná varianta je naprosto nereálná a tato je o něco méně nereálná. Vědomi si, že tento špás nás bude něco stát. Teď jen čekáme na kolik to pan Kraisl spočítá.

16 hráčů českobrodského šachového oddílu v jeden den za šachovnicí bylo natolik odvážné rozhodnutí, že jsme byli nuceni přemýšlet, kde hráče brát a nekrást. Nakonec jsme se rozhodli zalovit ve vodách našich v posledních sezonách ne moc aktivních hráčů. Takže se mnohem více než v minulosti za stoly objevili hráči jako Čihák, Šedivý, Nováček a náš nováček paní Vorlíčková a zapojit se měli i naši 11-13 let staré (nebo spíše mladé) naděje. Cíl byl jenom jeden nespadnout, a když se to nepovede tak to nevadí.
Do sezóny jsme vlítli, jako hokejová Carolina v souboji v podstatě vyrovnaných týmů jsme remizovali s Neveklovem, a proto jsme první bod slavili dříve, než jsme možná čekali. V tomto zápase se blýskli důležitými remízami zejména šedivý bratři. Další kolo nám připravilo výlet do Sázavy. Tento tým jsme několikrát měli ve skupině, ale pokaždé jeli k nám a většinou uspěli, proto jsem se chtěli pomstít. Postavili jsme asi nejsilnější sestavu v letošním roce (alespoň podle Arpada). Přijeli jsme jako hokejové Calgary, ale ve stísněném prostoru jsme byli celkem snadno uhašeni. Přestože jsme dlouho doutnali. Prohra 2:6 mohla vypadat i lépe, ale já jsem si dovolil zahodit půlbod. Naštěstí jsem se vzhledem k počtu hráčů nemusel klepat o místo v sestavě. S dalším papírově vyrovnaným soupeřem jsme se chtěli poprat jako basketbalisté Golden States. Stříbrná Skalice nám svou sestavou (hráli v 6) nepřidělali moc vrásek. Přesto jsme museli bojovat o 3 body až do posledních tahů. Opět se připomněl Ondřej Šedivý svou další cennou půlkou. Už jsme připravovali plakáty jako celkem nedávno Slavia, když ještě hrála fotbal, a měla za kapitána slávistického srdcaře, který do tří let byl i kovaným Sparťanem a hrdým klokanem. Následovalo kolo s pořadovým číslem 4. Zavítali jsme na půdu Zvole proti tamním medvědům. My jsme připomínali spíše basketbalové New Orleans, proto jsem hlásil, že si jedeme pro bod. Přestože nám domácí trochu pocuchali pírka, nakonec se to povedlo: 1-7 nebereme jako propadák. (poprvé a naposledy jsme nastoupili v 7). Jako další nás čekal tým Brodce B. Hosté měli nejspíš trochu jiné ambice a naše sestava, kdy se nevybírá nejlepších 8 hráčů, ale jenom 8 hráčů co může nastoupit, neměla mít šanci bodovat. Vypadalo to jako souboj basketbalistů Utahu a hokejového St. Louise. Musím přiznat, že se nakonec hrála muzika hostů. Ale nám se povedlo do jejich koncertu vloudit několik falešných tónů a ukořistit 2 půlky. Následoval zájezd do Sedlčan. O tuto destinaci nebyl moc velký zájem, proto jsem nakonec hráli jen v šesti. Potřebovali bychom trochu pomoci od basketbalistů Orlanda, aby z toho nyla moc velká ostuda. Pan Záběhlický si připsal cennou výhru, ostatní přidali 2 remízky a výsledek 6-2 byl na světě. 7. kolo nás čekal budoucí vítěz z Říčan konkrétně jejich F teamu. Sestava nevypadalo moc silně, ale nastoupit v osmi se letos cenilo. Potřebovali bychom být jako basketbalisté Washingtonu, aby z toho nebyla 0. Povedlo se a hrdinou se stal pan Bug. Poslední výprava na venkovní zápas připravili další komplikace se sestavou. Na rozdíl od zápasu se Sedlčany o tento zápas byl velký zájem, ale náš A tým měl také problémy, a protože jsou Áčko a my jen Béčko vzali si několik našich hráčů a našemu kapitánovi už nezbylo kde brát (výsledkem bylo 6 hráčů, nechybělo moc a mohl z toho být remake seriálu Bylo nás pět). V rámci možností se týmu povedlo zabojovat a výsledek 7-1 je daleko od rozšíření našeho doposud 4 bodového konta, ale opět se nejednalo o naprostý neúspěch. Nedopadli jsme jako hokejisté Anaheimu na lovu. Poslední kolo k nám poslalo Benešov, kterému zřejmě tento termín moc nevyhovoval, jelikož nastoupili v šesti. Proto se zdáli body relativně blízko, přestože hosté měli na všech šachovnicích papírovou převahu pokusili jsme se semknout a bojovat jako hokejisté Floridy. Což se sice dařilo, ale uhráli jsme jen bod a půl což stačilo na prohru 3,5-4,5.

Nakonec jsme skončili 9. Před Stříbrnou Skalicí což nakonec lze považovat za úspěch. Z devíti kol se jen 4 krát hrálo 8 na 8. Při prohlížení našich individuálních výsledků je třeba brát v potaz, že prakticky všichni hráči nastupovali o několik šachovnic výše než, kdyby B družstvo fungovalo stejně jako minulou sezónu. Proto ten celkem vysoký počet nul v našich výsledcích. Jestli bychom měli zvolit MVP našeho družstva této sezóny je jím jednoznačně Ondřej Šedivý.

Vít Brandejský