ŠK Český Brod

V Koutech jsme byli a za rok zase buben!

Minulý rok náš oddíl vypravil do Koutů nad Desnou skoro celý autobus (pět lidí), letos jsme jeli opět pouze dva, o to důležitější klání nás ale čekalo – pozorní čtenáři jistě ví, že Martin Horák dokázal na podzim v infarktové koncovce Mistrovství Čech na závěr dvakrát prohrát, čímž si zajistil postup mezi elitu (logiku v tomto výroku nehledejte). No a já jel dělat křoví do Fide openu, což možná ke konci také ještě zmíním.

Tradičně jsme byli součástí větší středočeské výpravy, ohledně doprovodného programu vás proto odkážu na budoucí článek Patrika Pýchy na vlašimském webu. Ve svém povídání se zaměřím především na naše výkony za šachovnicí, i když nějakou tu perličku ze zákulisí jistě zmíním.

Když v lednu vyšly předběžné startovní listiny, museli jsme si dát nějaký cíl. Martina napadlo originálních 50 % bodů, já zašel dál – navrhl jsem, abychom se pokusili si zajistit přímý postup na příští MČR 2015, tzn. být mezi prvními třemi hráči mladšího ročníku 1999. Plán to byl spíš smělý, ale nikoliv nereálný – odhad zněl na 5 bodů a plus minus 10. místo. No nebudu vás napínat, povidlo se!


Titul oddílového přeborníka ve volných blickách jsem v zápase na dvě partie s přehledem udržel.



První kolo bylo zkouškou odvahy, na Martina čekala nasazená dvojka, budoucí mistr republiky Jan Petr z Bohemky (zní to trošku jako Jan Žižka z Trocnova, ale už to nechám). Partie byla v rámci možností vyrovnaná, ale ve střední hře udělal náš reprezentant chybu, kterou favorit bez milosti potrestal. Koncovka pak byla jen otázkou techniky




Jan Petr (2162) – Martin Horák (1852) po 41.Va6 1:0.



Černý se vzdal, hrozí přechod do vyhrané pěšcovky a na 41…Kd5 přijde jednoduché 42.Vxc6 s dalším Jd4+.



Taková porážka zas tolik nemrzela, důležitější bylo nadcházející druhé kolo proti Dominiku Řezníčkovi. To je velmi zajímavý hráč – vůbec ho nezajímá, co bílý v prvním tahu zahraje, vždy odpoví pohybem pěšce na c6. Geniálním úsudkem jsme odhadli Carokann, v němž má Martin velmi dobré výsledky, a i tentokrát se jal svého soka přehrávat. Zlomový moment nastal v pozici na diagramu.

Martin Horák (1852) – Dominik Řezníček (1799) po 29…b5, BNT.



V partii se stalo 30.Jb6+ ?!, což není úplně přesné, protože černý má za kvalitu slušnou kompenzaci. Lepší bylo 30.cxb5! (vím, že se při braní mimochodem píše cxb6, ale já to beru logicky – řekneme „cé bere bé pět“, protože pěšec nestojí na b6. Vždy pobaveně sleduji soupeře, když si píšu do partiáře „chybný zápis“ – každý šachista totiž u partie sleduje, jestli to ten jeho soupeř ví a umí „správně“ zapisovat) 30…De7 (Vxb6 získá bílý navíc „b“ pěšce) 31.Vd6 s dalším plánem Jc5 a b7. Černý nemá jak pozici udržet.



Šance na reparát přišla v ostré partii proti Jáchymu Barešovi. Mladík z Grygova připomíná vizáží našeho Čendu, bohužel nehrál podobně špatně, takže další remíza. Diagrámek se z tohoto střetnutí nezrodil, ale jinak to byla zajímavá bitva, kde obě strany měly své šance. Před tímto kolem nebylo mnoho času, protože v neděli se hrálo až odpoledne a v pondělí už ráno. Přišli jsme tak mj. o fotbalový šlágr Sparta–Plzeň, v němž zvítězilo Dobro 1:0. To Martina jistě povzbudilo, ačkoliv dle svých slov fandil nepochopitelně hostům (zřejmě oba kluby omylem zaměnil, budiž mu mládí omluvou).

Ve čtvrtém kole přišel na řadu poměrně tradiční soupeř, Aleš Krčil. Dobře jsme se připravili a Martin vyšel z divokého zahájení s kvalitou za pěšce v pozici, ve které rozhodně prohru neriskoval. Otázkou je, jestli nemohl koncovku vyhrát.


Martin Horák (1852) – Aleš Krčil (1852) po 31…Sd3, BNT.



Martin zahrál 32.Kf2? a po 32…b4 se dostal černý pěšec až na b3, což výrazně omezuje bílého snažení, navíc pěšci na b3 a f7 jsou na jedné diagonále, což umožňuje snazší krytí. Teorie by měla být taková, že 3 na 3, jak máme na šachovnici, je vyhrané pro silnější stranu. Později v partii „b“ pěšec zmizel, ale to už to bylo 2 na 2 a s pozicí nešlo pohnout. Proto bych v pozici na diagramu zahrál 32.Vd5 Sc4 33.Vd6 a Vb6 s tím, že pěšec je stále teprve na b5. Další plán bych viděl v aktivizaci krále na e5 a pak se snažit natahat „f“ pěšce co nejdál (klidně na f6) – je to totiž pěšec f7, který je základem pevnosti. Pokud se pohne, dalo by se uvažovat o proniknutí do černého tábora. Nevím, jestli to stačí na výhru, ale přijde mi to nadějné.



Porážka a tři remízy v lepších pozicích nebyly na rozjezd tím pravým ořechovým, krom toho Martin jinak téměř neremizuje a hraje velmi bojovně (což se s nerozhodným výsledkem samozřejmě nevylučuje). Neustále jsem mu opakoval, že s takovou hrou výhry přijdou, ale jistě to pro něj nebylo lehké čekání… Ano, chci tím naznačit, že jsem měl opět pravdu :-).

V průběhu turnaje mohli fanoušci dobrého i mého šachu sledovat dění na šedesáti online šachovnicích. To je ohromný luxus a pořadatelům za to patří dík, posouvají tak zážitek pro rodiče a fanoušky do úplně jiné dimenze. Z ohlasů vím, že v Českém Brodě a okolí online hodně frčel, děkujeme tudíž i za takovou podporu – přece jen je pořád zajímavější sledovat oddílové kolegy a kamarády než Magnuse, Levona nebo pana Gelfanda či pana Ananda.

No a kdo si zapnul přenos v úterý odpoledne, rozhodně nelitoval. Druhý díl dvojkola proti Martinu Krutskému přinesl fantastickou podívanou, oba hoši brnkali na nervy své oblíbené melodie a předváděli hru na hranici rizika. Závěrečná pasáž byla na půlminutě za obě strany, mnohdy jen s pár vteřinami, takže chyby přišly, ale Martin to nakonec zvládnul a zaslouženě připsal první výhru.


Martin Krutský (1800) – Martin Horák (1852) po 51…Dc1, BNT.



Bílý dal pod velkým časovým presem 52.Jd2?? a dostal jednotažec na c5. Při sledování partie mě ale zamrazilo při pohledu na tah 52.Vxe7+!? Podle počítače se černý šachům vyhne, ale trvá to asi deset tahů, navíc obě věže jsou nešikovně postavené a pozice je strašně otevřená. Rozhodně bych Martinovi nepřál na půlminutě hledat králem hedvábnou stezku.



Hodně se mi líbila soupeřova reakce po partii, bral svou porážku s úsměvem a i po velmi namáhavém dni poprosil Martina, aby zašli na rozbor. Tím si získal mé sympatie, a proto jsem si později v kiosku koupil jeho dres s číslem 16.

David Mičulka a kolo šesté – tento chlapec míval hodnotu Martinova Ela už tak před čtyřmi pěti lety, zhruba v tu dobu náš hráč nastavoval figury kdesi na čtvrté desce v KP družstev dětí do 12 let. Změnili jsme tentokrát zahájení, hrála se Pircova obrana, a černými se podařilo velmi snadno a rychle vyrovnat, možná i dokonce s malým chlupem. Remíza ale nebyla špatný výsledek.

Velmi důležité bylo sedmé kolo, protože nám přineslo druhou výhru! Na první pohled se rodila lehce, od Martina to byl krásný výkon, velký tah na bránu. Mělo to ale přece jen jednu trhlinku…

Martin Horák (1852) – Patrik Štěpán (1758) po 22...Dd8, BNT.



Martin se tady přepočítal, oběť 23.Jxd5? vypadá pěkně, soupeř ale mohl přijmout 23…cxd5 24.Dxd5 Sb4! Napadá dámu i věž a bílý je bez figury za dva pěšce. Vůbec tudíž nevadí, že visí i Sa6… Tady jsme si oddechli. Přišlo 23…Sc8? 24.Vxd6! Dxd6 25.Je7+ Dxe7 26.Vxe7 a bílý má vyhranou pozici, protože má maximálně aktivní figury, hrozby na krále a dva pěšce více.



Závěr si ale rodák z Prahy už vychutnal a roztomilou obětí dámy pozdravil na dálku svůj fanklub doma v Úvalech.

Martin Horák (1852) – Patrik Štěpán (1758) po 52...Vb4+, BNT.



53.Dxb4! Vxb4 54.Kc5 Vb3 55.a7 1:0 důležité je, že dáme bude se šachem, jinak by věž mohla ještě stavět nějakou pevnost.



Čtyři body ze sedmi, to už znělo trochu lépe. Definitivní razítko úspěchu přinesla následující partie proti Vítu Kratochvílovi. To je podobný případ jako David Mičulka – dlouho hraje na slušné úrovni, zkušený hráč, také klubovou příslušností z Náměšti nad Oslavou. Už je to tři a půl roku, co jsem s ním hrál v pátém kole na Polofinále juniorů (tzn. do 20 let) a byl jsem na pokraji prohry. Tehdy jsme měli oba tři body, takže žádný souboj na chvostu. Martin s Vítkem jsou také spoluhráči v Extralize dorostu, kde hostují za Vlašim – když hraje jeden, nemůže hrát druhý, ale rozhodně jsme to kvůli tomu nebrali nijak prestižněji (možná to Martin ani neví :-)). Každopádně vznikla miniaturka.

Vít Kratochvíl (2051) – Martin Horák (1852) po 19...Vc4, BNT.



20.Sb3?? Dxb3 0:1 je chyba, to se stalo. I tak už stojí bílý dost špatně, černý útok bude rozhodovat.



Před posledním kolem už bylo jisté, že Martin bude v první trojici ve svém ročníků (1999), a tudíž si zajistí přímý postup na příští MČR. Střet s nakonec stříbrným medailistou si tak mohl užít, v předvečer velké bitvy jsme si proto mohli v klidu udělali malý výlet – bohužel mi hned na začátku týdne nevyšel tradiční pokus o puč s cílem stát se diktátorem výpravy (viz článek z Openu Náchod 2013), takže mi by byl svěřen až nouzový program v pátek odpoledne. Použil jsem veškeré své logistické znalosti a vymyslel jsem krásný pěší výlet k Borovému vodopádu (a to mi ho ještě musel poradit Tomáš Vojta).



Les.





Voda.



Jakub Půlpán hrává skoro výhradně Sicilku, málokdy vloží e5. Dohodli jsme se tedy, že pří odpovědi 1…e5 nebude Královský gambit, protože hrozí prasecká příprava až do matu (přece jen šlo o hodně, navíc Jakuba trénuje Martin Petr, snad jediný velmistr u nás, který otce všech zahájení ještě sem tam použije). Obě strany sehrály zahájení nenáročně, vznikla úplně rovná pozice. Rozdíl byl v tom, že Martin spotřeboval hodně času a postupně se do toho zamotal. Když člověk hraje s výrazně silnějším soupeřem, musí si neustále opakovat jedno – nepodlehnout dojmu, že má soupeř navrch, i když objektivně je pozice úplně vyrovnaná. To je možná nejtěžší na takových partiích a to Martin nezvládl. Možná jsem mu to měl ještě zdůraznit, ale soupeř byl každopádně výborný a vyhrál zcela po zásluze.

Suma sumárum: Nakonec z toho vylezlo neuvěřitelné 7. místo! 5 bodů, výkon 1941 (podle Fide Ela, při Národním by to bylo jistě přes 2000), první místo v ročníku 1999! Podobně jako na Mistrovství Čech, i zde Martin nestačil pouze na medailisty – je to samozřejmě tím, že jsou to stále ještě o třídu lepší hráči, ale chtělo by to na ně hrát sebevědoměji a déle držet krok. Jinými slovy trénovat a zlepšit se :-) Jinak nemám co vytknout, dravý projev, útočné šachy, diváci se museli bavit. Važme si takového umístění, nikde není psáno, že se takhle zadaří i za rok. Je to ještě větší úspěch, než to vypadá na první pohled, kategorie H16 je hrozitánsky našlapaná. Bravo!



Nejdůležitější ze všeho je nevypadat ospale a dávat najevo zaujetí pro hru.




Ještě pár řádků o Fide openu, ačkoliv je to pouze špinění obrazovky. Partie jsem měl všechny strašně dlouhé, bílými jsem vyhrával, černými v poučných koncovkách remizoval (za slabší stranu, bohužel) či prohrál. Mám spoustu výmluv, ale nebudu je psát – jen si trochu postesknu, že jsem měl proti slabším bílé a proti talentovaným juniorům vyšší úrovně černé – bylo velmi těžké se z toho mlýnku dostat, možná bych potřeboval s někým silným bílé a naopak (pan Urban namítne, že na barvě figur nezáleží, ale občas jo), rozhodně si pod tím ale nepředstavuji GM Kislinského :-). I když jsem si s ním zahrál rád. Navíc on byl během partie velmi nervózní, protože neustále chodil kouřit, a určitě to není tím, že by neměl nad čím přemýšlet :- | Na závěr alespoň jeden diagrámek.


Vít Moravec (2179) – Jakub Vaculík (2026) po 38…Vb8, BNT.



Bílý na tahu vyhraje. Řešení z partie.



Vítek Moravec