ŠK Český Brod

Vyhráli jsme a máme tři body

Ještě neuběhlo ani pět týdnů od osudné porážky s Kolínem, a už jsme byli nuceni, stále ještě s pověstnou dekou na hřbetech, nastoupit k dalšímu utkání Regionálního přeboru C. A měl to být zábavnější výlet, než se před sezónou předpokládalo – listina zraněných hráčů nám povážlivě nabobtnala a fanoušci neskrývali zděšení. Ne tak kapitán, jenž bravurně odhadl momentální rozpoložení a formu náhradníků a nasadil dvě překvapivá jména do sestavy. Jak se později ukázalo, právě tito dva hráči jako první vnesli klid na naše figurky.

Zápas začal komickou vložkou ve stylu kabaretní revue. Dobrých patnáct minut jsme pohřešovali jednu ze svých opor – podařilo se nám totiž zamknout v autě pana Koudelku, jenž si toho během svého telefonátu nevšiml. Po vyřízení hovoru se snažil dostat ven, ale stroj se vzepřel a nechtěl pustit. Nakonec to náš kapitán vyřešil jako mistr úniků Harry Houdini – zaťukal na okénko a někdo mu otevřel. Dramatický okamžik.

Jediná remíza proběhla v souboji na osmé šachovnici – korektní smír a spolehlivý výkon Jiřího Čiháka, který už pamatuje v dresu Áčka i chvilky nekončící slávy, stačí připomenout jeho fenomenální remízu proti týmu Jawa Brodce z 27. února 2005 (dobře si tu partii pamatuji, byl to můj druhý zápas za Áčko v životě): soupeř Marcel Babczynski, Elo 2012.

Jsem velmi rád za vítězství pana Saura, který tak dokázal, že umí zahrát lépe, než si sám připouští. Partii sice nerozehrál nejšťastněji, ale soupeř se zamotal ve vlastních kličkách a náš hráč ho jednoduše přepočítal. Závěrečná koncovka tří pěšců a střelce proti čtyřem pěšcům ještě vyžadovala určitou techniku, ale tohle už v Českém Brodě umíme. „Náhradníci“ tak 1,5 ze 2!

Nevedlo se naopak kapitánu Koudelkovi. Ten se dle vlastních slov přehmátl a dal si skotskou, ačkoliv to neměl v plánu (míněno zahájení). Vznikla ostrá pozice, v níž soupeř vyřešil obtíže s vývinem a postupně uplatnil získanou převahu.

A bylo ještě hůř – Václav Šimek na šesté prkenici nezvolil nejlepší plán a v oboustranné časovce se dostal pod silný tlak soupeře. Těsně před rozuzlením útoku navíc napršel našemu reprezentantovi čas, což nymburský mladík úspěšně zareklamoval. Prohrávali jsme 1,5:2,5 a opět jsme museli dokazovat, jací jsme neuvěřitelní bojovníci.

Pan Chybný si s Alešem Misařem vysloveně padli do noty – oba hráli velmi rozvážně, nechtěli se nechat vybláznit atmosférou zápasu a frenetickým davem (pan Vinecký). Předseda našeho spolku uzmul dvě figury za věž a zbytek už byla malá násobilka. Od té doby, co obdržel za mimořádný přínos českému šachu dceru Salo Flohra (a zaslouženě!), je za šachovnicí k nezastavení.

Čenda tentokrát nezvolil žádnou výstřednost a spokojil se s rovnou pozicí. Postupem času (a pěšců) ji začal křivit, což dobře ladilo s jeho křivou povahou, a tak není divu, že mu figurky na plátně doslova ožily. Pak už stačí přidat sem tam nějakou tu vopičku a ono se to povede.


Všetečka–Čermák po 42.Jb3, ČNT.



Černý na tahu vyhraje. Řešení z partie.



Dobrodružnou partičku zplodili hráči Urban a Zima. Oba útočili, až se za břicho popadali. Zajímavé je, že se poměrně dlouho hrálo se třemi dámami na šachovnici, pozice ale nebyla tak jednoduchá – večerní domovní prohlídka dokonce odhalila věčný šach, kolem nějž domácí borec prošel. Každopádně jsme si i zde připsali celý bod, což nám vyneslo jistotu zápasového vítězství.

Urban–Zima po 29…Ke8, BNT.



Dochoval se dobový písemný záznam samotného autora tohoto skvostu: „Ve 30. tahu jsem zavrhl věčňák Dc8, sundal si svetr a správně dobral střelce.“ Nebudeme si na nic hrát, Regionální přebor už se často vyhrává za šachovnicí, nikoliv na ní



Urban–Zima po 48…Dh3, BNT.



Bílý na tahu vyhraje. V partii se stalo 49.h8 (D) Dxg3+ 50.Kh6? (Kh5 +-) 50…Dh4+ 51.Kg6 Dxe4+ 52.Kf7 a nyní by po Je5+ měl černý věčný šach! Je to tak neuvěřitelné, že vám to ani nedokážu vysvětlit, prostě si to kdyžtak projeďte s počítačem :-) Stalo se však 52…Df5+ 53.Kg8 +- atd. Řešení.



No a blbec na konec jsem já – místo toho, abych kolem třicátého tahu zvolil jedno z dvaatřiceti vítězných pokračování, zahrál jsem po povrchním propočtu výměnu dam, po které jsem si záhy uvědomil, že sice držím všechny poziční trumfy v rukou, ale do bílé pevnosti se nedostanu. Avšak soupeř s vidinou stále ještě malé naděje na zápasový bod (i když pan Urban už začínal z věčných šachů soupeře pomalu unikat) se rozhodl zahrát týmově a pozici v poslední možný moment otevřel. Získal sice pěšce, ale aktivita mého krále a věže byla dostatečná, a tak jsem se stále snažil o výhru. Je mi jen záhadou, proč pak soupeř zalezl do pasivity a nesnažil se o aktivní hru, která by mu půlbod přinesla. Možná by bylo lepší příště radši hrát šachy, a ne jen nabízet remízy ;-) Inu, jak se do lesa volá, až se ucho utrhne… (Omlouvám se za dlouhý popis vlastní partie, obvykle se snažím o přesný opak, ale do kostela už to nestihnu a potřeboval jsem se vyzpovídat.)

Proti notně oslabenému soupeři jsme to dokázali – 5,5:2,5. Třikrát hurá!

Vítek Moravec