ŠK Český Brod

Chutná Hora

Možná maličko ve stínu nedávno skončeného boje o titul mistra světa mezi Anandem a Carlsenem dnes pokračoval Regionální přebor svým třetím kolem. Jelikož v Kutné Hoře hraji druhou ligu, už pár dní před úvodním hvizdem jsem posílal varování na všechny světové strany (tedy doleva, doprava, nahoru i dolů), že nás nečeká v hrací místnosti žádná karibská pláž. Předpokládal jsem, že se budeme o vítězství pořádně klepat, a to doslova. Jaké pak bylo mé překvapení, když nás na místě čekala krásně vytopená místnost, nikoliv vodou, nýbrž teplem. Skutečně jsem byl šokován, protože pamatuji i zápasy, kdy se přímo v hrací místnosti objevil drobný Snížek!

Ten ale tentokrát nedorazil, domácím chyběli i další hráči ze základní sestavy, a tak jsme už po dobré hodince hry mohli pozorovat lehký náběh na výsledek typu 0:8 či 1:7. Jako první jsem dohrál já. Soupeř udělal v zahájení nepřesnost a já vzpomínal, jak jsem to tenkrát vlastně analyzoval, když mi to někdo zahrál prvně. Asi jsem si nevzpomněl, ale výsledkem byla technicky vyhraná koncovka těžkých figur, se kterou jsem si poradil. Nato zvítězil Šimek, jenž byl údajně ohrožován na zdraví, snad ho mohl stihnout i trest nejvyšší – prohra. Něco se však stalo a vedli jsme 2:0. Následovala poklidná fáze utkání, ve které v plus minus vyrovnaných pozicích uzavřeli smír Koudelka a Chybný – u obou se hrála ta či ona odnož Sicilky. Náš kapitán snad stál opticky aktivněji, ale soupeř postavil pevnou hráz a nebylo kudy z nudy. V poločase 1:3 z pohledu domácích, snad jsme nebyli u konce s dechem?

Trn z paty nám definitivně vytrhnul – byl-li tam nějaký – až historicky nejlepší střelec naší fotbalové reprezentace Martin „Dino“ Koller alias „Góller“. Podobně jako Honzu Kollera na zaleném pažitu, i Martina zdobí především hra hlavou. Po poziční oběti pěšce v zahájení (tipnul bych nějaký gambit, ale autor tohoto skvostu volil takto vznešená slova) přišlo sbírání plodů, které vrcholilo neuvěřitelným vcítěním do pozice a odhalením i té nejposlednější a nejtitěrnější nuance na šachovém plátně.

Mráz–Koller po 27…Df5!



Tzv. diagram na přání. Upřímně ale musím napsat, že tah Df5 má svůj půvab – bílá dáma drží obranu pohromadě a jejím odstraněním získá černý rozhodující tlak na slabé pěšce. Hodnota tohoto rozhodnutí tkví v překonání nechuti k vytvoření odpudivého dvojpěšce na „f“ sloupci. Černý zanedlouho zvítězil.



Pěkně si poradil s extrémně pasivní hrou (hraničící až s extremismem) Miroslav Urban na šestém prkně. Tato partie by se klidně mohla předvádět dětem, téma „Proč dělat rošádu, vyvíjet figury a nehrát francouzskou“. Smekám pomyslný turban!

Urban–Stehlík po 22…Sa3



23. cxd5! Kvalita nekvalita, hraje se na krále. 23…Sxc1 24.Vxc1 Da5 25.dxe6 fxe6 26.Jxe6 +- Rozdíl v aktivitě a souhře figur je obrovský. Zbytek už jsou šachy radosti. 26…Ke7 27.Jc5 Jxc5 28.Sxc5+ Kf7 29.Sc4+ Se6 30.Sxe6+ Kxe6 STOP: Kdo si chce potrénovat propočet, nechť dál nečte. Na šachovnici máme vynucené maty. Řešení z partie.



Tři body byly jisté, teď už šlo jen o individuální statistiky a celkové skóre. Martin Horák potvrdil dobrou formu z posledních dní, ve složité a divoké partii se orientoval lépe než soupeř a zaslouženě zavěsil – sice to bylo pouze za jeden bod, ale alespoň byl poctivý. (Na vysvětlenou – Martin se v pátek chlubil, že o tělocviku během basketbalu hodil hned několik trojek, i když to nikdy vlastně nebylo za trojkovou čárou. Dodnes to nechápu.)

Horák–Novotný 28…f6



Pozice černého je už v troskách, přesto je potřeba jednat rázně, jinak by mohly dáma s věži ztropit neplechu po „h“ sloupci. 29.e5 Kf7 30.Vf1 Va6 Zamyslete se nad vítězným plánem bílého, určitě jich je víc. Řešení z partie.



A na závěr enfant terrible českobrodského šachu Čenda „Čermág“ (děsí mě podobnost se jménem „Mágnus“ Carlsen). Náš nejstarší talent opět ukázal, že se nenechá zařadit do žádné černobílé škatulky – zvolil bezrošádový styl hry, tedy typický výstřelek postmoderní šachové dekadence. Soupeře jasně přehrál, získal figuru a pak jsme si počkali hodinu, než to svému sokovi vysvětlil.

Jílek–Čermák po 19.Sf3



Černý na tahu vyhraje. Řešení z partie.



Budu se opakovat, ale další vítězství 7:1 značí, že jsme výjimeční. Přinejmenším do dalšího zápasu, protože 8. 12. 2013 od 9.00 hostíme ve šlágru sezóny hvězdami napěchovaný Kolín C. A to bude, řeknu vám, to bude zápas, na který se bude vzpomínat tak dlouho, dokud nám to skleróza dovolí. A to není špatné.

(Omlouvám se, že jsou diagramy z pohledu černého – viděl jsem to asi příliš černě a teď už se mi to nechce opravovat.)