ŠK Český Brod

Ještě jeden zlatý večírek pro tuhle partu

Berte tento krátký článek jako upoutávku na příští ročníky pozoruhodné multisportovní akce na východě Čech. Letos se konal již čtvrtý ročník, jenž obsahoval obvyklých pět disciplín – rapid, blesk, fotbal, nohejbal, volejbal. Krátkým vhledem do historie si připomeňme, že ten první ovládlo družstvo Českého Brodu (Brandejský, Chaloupka, Koller, Moravec), ve druhém jsme byli druzí (Brandejský, Čermák, Chaloupka, Moravec, Šedivý) a třetího jsme se nezúčastnili (byli bychom třetí). Je patrné, že patříme bezpochyby mezi legendy celé akce, jenže konkurence nespí…

V naší sestavě došlo k malým změnám – ke mně a Branďákovi se opět přidal Čenda, což dávalo dobrý sportovní a ucházející šachový základ. Jako zahraniční akvizici jsme si vyhlédli Davida Zváru, jenž nás posílil ve všech dovednostech. Doslova za pět minut dvanáct ale vypadla duše týmu Míra Chaloupka – důsledky této zdánlivě nevinné události jsme pocítili nejen při zdlouhavé cestě vlakem (Míra by vzal auto), ale také při pohledu na volejbalovou tabulku.


Snažili jsme se Čendu prodat v kategorii „Vše“, to nám ale obchodník neuznal, a tak jsme museli jet do Kolína za plné jízdné a s Čendou.

Během pátečního večera jsme už na místě ladili taktiku. Byli jsme nalosováni do pětičlenné skupiny, přičemž první dva postupovali do finále o 1. až 4. místo, další dva do skupiny o 5. až 8. místo a takto bych mohl pokračovat… ještě jednou, posledním finále byl souboj o 9. až 11. místo. Druhá základní skupina obsahovala šest mužstev. Předturnajová porada se nesla v pozitivním duchu – kolem desáté večerní jsme byli přesvědčeni o naší sportovní dominanci na poli kopacích sportů, o půlnoci jsme pocítili náhlé kolektivní zlepšení v šachové hře a kolem druhé ráno už jsme byli naprosto neporazitelní v jakékoliv lidské činnosti.

Už dopředu prozradím, že jsme obsadili ve skupině třetí místo, což o dva body nestačilo na finále A. Ve finále B jsme už celkem jasně triumfovali a skončili na celkové páté příčce. Pojďme teď společně litovat a hledat, kde jsme ty proklaté bodíky nechali.

Šachy
Na naše poměry jsme složili velmi silnou šachovou sestavu, přesto jsme v nabité konkurenci patřili spíše mezi celky průměrné. Všichni členové zodpovědně předvedli naprosto příšernou hru, což paradoxně vedlo k jediné zápasové porážce ze dvanácti utkání (šest remíz je ale v porovnání s konkurenty příliš). Zatímco soupeři vítězili nejčastěji na mat, skryté kombinace či vtipné vopičky, my triumfovali převážně na čas a prasecká přehlídnutí soupeřů v časovce (netřeba dodávat, že většinou v beznadějných pozicích). Herně jsme se trochu zvedli až v neděli.

Nohejbal
Korunní českobrodská disciplína letos utrpěla až příliš šrámů. Poprvé v historii jsme dokonce prohráli zápas! Když se přičtou další dvě remízy (nohec a volec se hrály na dva sety, 1:1 je přípustné), nemůžeme být spokojeni. Hodně nás může mrzet zejména ona zmiňovaná porážka, protože přišla zrovna v souboji s hlavními konkurenty – kdybychom v prvním setu využili jeden ze dvou setbolů, mohli jsme být ve finále A my… Celkově ale úroveň hodně stoupla – všechny týmy dokáží udržet balón ve hře, tudíž se víc nadřeme, a co víc, někteří soupeři už i smečují, jev dříve takřka nevídaný. Množství nekonečných výměn a příjmů hlavou nás s Davidem bude stát nějaký ten inteligenční kvocient.

Volejbal
Noční můra našeho mančaftu přinesla tentokrát i pozitivní okamžiky, s Davidem jsme byli rázem tři alespoň trochu plácající hráči, takže nám balón ani moc nepadal na zem. Hlavní zbraní byla klasická útočná přihrávka, kdy jsme nenaznačovali žádné náběhy (proč předstírat pohyb, když jsme ho stejně moc schopni nebyli) a prostě nahrávali co nejdál do kurtu soupeře. Tato taktika nám přinesla i senzační bod proti evidentně našláplému týmu Starých gatí. Ještě při psaní těchto řádků mě bolí z jejich servisů nejen ruce, ale i duše…

Fotbal
V tomto sportu jsme jako v jediném měli herní převahu, bohužel hřiště je poměrně malé, míč kulatý, a navíc skákavý. Výsledkem byl smolný gól v klíčovém utkání a následná totální defenziva soupeře, který při své průměrné výšce 220 cm na hráče a teleskopickým končetinám nepropustil snad jedinou střelu na svého gólmana. Statistika autů sto patnáct ku třem v náš prospěch pak zápas nevyhrála… Pokud ale soupeř chtěl hrát fotbal, tak jsme se hrou dobře bavili, dali jsme pár pěkných gólů a pouze dva dostali (jeden při závěrečném power play nepočítám). Nejlepším střelcem byl Čenda (šest gólů do prázdné brány), nejlepším nahrávačem já (šest nahrávek Čendovi před prázdnou bránu), největším brusičem David (zlikvidovaný útočník soupeře, což navíc úspěšně zapřel) a nejlepším brankářem Branďák (dva góly pustil, ale pak dva dal, takže vlastně čisté konto).


Zleva: Vít Moravec (jeho second hand), David Zvára, nepřítomný kapitán Miroslav Chaloupka, Čenda Čermák, Vít Brandejský.

Možná chybělo trochu štěstí, na druhou stranu zejména v šachách jsme měli místy až nehoráznou kliku. A soupeři byli letos opravdu dobří… Ono ale o výsledek zas tolik nejde, samozřejmě se snažíme vyhrát, ale ojedinělý turnaj si jedeme především užít a zahrát si sporty, ke kterým se někteří za celý rok ani nedostaneme. V kombinaci s naší hlavní zábavou, což jsou šachy, pak jde skutečně o klání, jež mohu všem jedině doporučit. Velké díky pořadatelům!

Výsledky snad časem někde budou, případně doplním. Každopádně titul obhájilo „Bratrstvo“, tedy mančaft složený z bratrů Mejzlíků a Kastnerů. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a situaci analyzoval. Nakonec jsem přišel na to, že jejich největší výhodou je, že jsou ve všem dobří.

Vít Moravec