ŠK Český Brod

Co týden vzal - Kouty nad Desnou 2013

V průběhu turnaje probíhala debata o tom, jestli se z této akce bude psát nějaká reportáž, a kdo ji případně napíše. Po 4. kolo jsem se nechal, celkem neuváženě, slyšet, že něco napíšu, když Čenda v turnaji uspěje. Spoléhal jsem zejména na fakt, že slovo uspěje je široký pojem, a moravcovsky si ho vysvětlím po turnaji tak, že nakonec nic psát nebudu. Ovšem před posledním kolem přišel Čenda s návrhem, že když vyhraje, napíšu článek, a když bodově neuspěje, napíše ho jako trest on. Nejsem si jist, jestli fakt, že píšu článek, mám považovat za výhru (jestli je to vítězství, tak jedině Pyrrhy – dříve Pyrrhovo vítězství)

Ve dnech 9.–16. 3. jsme se zúčastnili MČR mládeže do 16 let. V podstatě měla výprava českobrodských šachistů dvě části – Vítek Moravec a Martin Horák se připojili k výpravě Vlašimi a druhá část Vít Brandejský, Jan Čermák a Jan Fiala si žila na turnaji v podstatě svůj život – tyto dvě skupiny se spojovaly většinou jen na odpolední program. Každý jsme měli během týdne celkem rozdílný šachový program, Vít Moravec měl podle papírových předpokladů útočit v Openu A na první desítku, a vzhledem k tomu, že bylo 8 online šachovnic, existovala zde reálná šance jeho šachování sledovat naživo. Martin Horák v Openu A plnil opačnou roli a patřil k nejníže nasazeným hráčům. Jan Čermák byl turnajová 4 Openu B, Vít Brandejský byl nasazen jako 31. z 81 a Jan Fiala se zde měl školit na druhotřídního trenéra a ještě se chystal na Komisi mládeže, která mu svým předchozím rozhodnutím ohledně testů (ne dopingových) ležela v žaludku.

Den první – odjezd v 7 ráno jsme zvládli, vlak jel tak, jak si naplánoval v řádu, a v Koutech jsme byli v 10:20. Po registrování do turnaje a ubytování jsme se rozhodli prozkoumat okolí, zejména fakt co je pravdy na tom, že zde není obchod s potravinami. Zhruba po 20 minutách chůze jsme došli k restauraci, která byla zavřená zjevně napořád. Nedaleko od ní byla autobusová zastávka – Loučná nad Desnou, Rejhotice – obchod. Jelikož zde nebyl v dohledu žádný obchod, rozhodl jsem se, že tady cedule lžou, a chtěl se vrátit na hotel, v tom mě podpořil Čenda. Takováto reakce není nic nečekaného, jelikož se chtěl vrátit už zhruba po 200 metrech. Honzík se rozhodl pokračovat za svým snem – obchodem s potravinami. Po návratu jsme se najedli v hotelové restauraci, mezitím se vrátil i Honzík se slovy, že za 400 metrů narazil na obchod. Pak už nás čekalo 1. kolo, já v neatraktivní partii remizoval a Čenda celkem s klidem vyhrál. Večer se nic pozoruhodného nestalo.

Den druhý – ráno se naše tříčlenná výprava rozdělila na tři části. Já jsem se vydal do krámku, který byl dál než 400m, jak Honzík sliboval. Našel jsem ho a v něm i vlašimskou výpravu. Nakoupil jsem si něco na snídaně do dalších dnů a něco k pití na týden. Čenda se rozhodnul zůstat na pokoji, ale aby neměl rozhodování málo, rozhodoval se, jestli se má osprchovat. Nakonec se prý osprchoval a dost možná smyl ze sebe i vítězství (odpoledne remizoval). Jan Fiala se vydal nenechat nit suchou na rozdělování peněz podle testů. O této akci nám až do večera tajil, co se na ní stalo, se slovy, že se nechce opakovat. Z náznaků to vypadalo na celkem dramatickou schůzi. Co nám o ní Honzík řekl? Fiala si prý vedl arogantně – skákal do řeči, utínal projevy a nechtěl odbočovat od programu. Poprvé se projevil při jednání o termínu testů. Fiala ho rychle odrovnal otázkou, koho zde zastupuje (Fiala vs. Fiala 1:0). Ale Honzík se nevzdává a vyčkal na svou další šanci ke konci programu, kdy se jednalo, jestli se budou testy konat a jakou budou mít váhu (to už ale bylo jasné, kdy se budou konat, teď se hlasovalo o tom, jestli se hlavním poraženým schůze stane Vokáč, který testy vytvářel). Honzík se opět dostal ke slovu a přednesl svůj plamenný proslov o mouchách těchto testů. Děti by se neměly zneužívat k získávání peněz, byl další Honzíkův argument. Vojtěch Plát se testů zastal – taktika a koncovky jsou první věci, které se děti učí, proto jsou vhodnými pro tento test. Než Honzík stihl zareagovat, utnul tuto debatu Fiala, jelikož zdržovala program. (Fiala vs. Fiala 2:0). Další ránu na odpoledním školení Honzíkovi zasadil Vokáč. Ten přitvrdil ve své argumentaci a člověka, který skočí na stejnou léčku dvakrát, neoznačuje již za hlupáka, ale blbce. Debatu o taktice a koncovkách jako základu šachové hry chtěl rozbít šustrmatem. Když se někdo 5 týdnů učí nedostat šustrmat a pak ho na turnaji dostane, je blbec, proti tomu nelze nijak argumentovat. Ale je šustrmat taktika nebo snad koncovka? Další spor byl o nejlepší cestě k odvrácení tohoto prokletí několika mukařovských šachistů. Čenda po poradě se svým osobním trenérem navrhoval De7 – já navrhoval 1. e4 e6, Honzík agresivní Df6. Jinak já druhé kolo vyhrál a Čenda remizoval a rozhodl se na zítra změnit vítěznou sestavu a vyměnil ponožky.

Den třetí – kolo se hrálo poprvé od 9:00, což ovlivnilo náš denní režim. Čenda je známý tím, že je mnohem lepší spáč než šachista. Proto budíček v 8:30 pro něj nebylo lehké dodržet, ale zvládl to a v 8:45 se šlo na kolo. Já jsem porazil chybujícího Vydru a Čendovi výhru celkem daroval Korsa. Odpoledne jsme se připojili k vlašimské výpravě a šli na bowling, kde jsme chtěli uplatnit naše letité zkušenosti (já hrál jednou, Čenda vůbec). Přesto jsme se v nabité konkurenci zviditelnili – já házel nejrychleji a Čenda získal fanoušky na svou stranu svým laxním přístupem. Kolik jsme naházeli, nevím, ale mohlo to být mnohem horší. Vít Moravec popudil ostatní hráče ne úplně čistě získaným strikem, což mu přineslo mnoho přezdívek (spíše nadávek), což ho nerozhodilo a stále nepřipouštěl pochybnosti o správnosti svého výsledku. Druhé kolo jsme dohráli jen 8 z 10 hodů, kvůli nedostatku času. Výsledek ochotně dopočítal Vítek Moravec, kterému jeho dopočet přinesl podobné přezdívky jako při striku. Jan Fiala se školil ráno i odpoledne, večer, nebo spíše nad ránem, emigroval do Brna.

Den čtvrtý – tento den byl šachům zasvěcen více než jiné, jelikož se hrálo dvoukolo. Já jsem nejprve přetlačen Důrasným Zuziakem a odpoledne jsem remizoval v celkem klidné partii s Novákem. Čenda ráno přehrál Suchardu a odpoledne remizoval s Kladňákem. Po pěti kolech měl Čenda 4 a já 3 body. Jelikož bylo dvoukolo, nekonal se žádný výlet a večer proběhl již tradičně ve znamení přípravy a vinárny. Jan Fiala se vrátil žádat o azyl z Brna do Koutů.

Den pátý – Čenda se konečně prosadil na první šachovnici, kde se utkal s Bürgermeistrem, který je podle něj velký sympaťák. (nejsem si jistý, jestli Čenda zná správný význam tohoto slova, protože to říkal snad o každém druhém. Takže to byl asi nejsympatičtější turnaj dějin). Já jsem hrál celkem dobrou partii, kterou jsem v závěru jedním tahem zahodil. Odpoledne jsme se vypravili asi tak s půlkou vlašimské výpravy do Šumperku. Tam jsme navštívili cukrárnu, abychom doplnili hladinu cukru. Posléze jsme zakoupili lístky na divadelní představení, které se konalo zítra. V pátek v 7 u Řeka – o téhle hře jsem nic neslyšel, ale protože to je autorská hra šumperského divadla, těžko bych se o ní dozvěděl, i kdybych se o divadlo zajímal. Tento fakt jsem nepřijal s nadšením, jelikož nevěřím, že se v šumperském divadle skrývá nadaný scénárista s dobrým námětem. Poté co jsem se dozvěděl cenu lístku, rozhodl jsem se získat od pivovaru Holba co nejvíc zpět na pivu zdarma. Jan Fiala se dopoledne opět důkladně školil a odpoledne blical. Večer se nám snažil dát několik úloh ze školení a jednu vlastní z partie. Čenda odmítal vypnout motor na řešení úlohy, takže vznikl jeden z mnoha sporů o cokoliv. Honzík nakonec ustoupil a rozhodl se vsadit na naši zvědavost a řekl, že nám je neukáže. To nám moc nevadilo a beru to jako náš vítězný spor. Nakonec mu to nedalo a zadal nám alespoň svou vlastní úlohu z jeho dnešní blicky. Úloha měla pochybné zadání bílý na tahu a třemi tahy získá rozhodující materiál. Zeptal jsem se, jakými hrál figurami – prý bílými a prohrál. Jelikož byl bílý na tahu a získá materiál, zadání úlohy bylo podivné. Ale kam se to hrabe na její řešení – po prvním tahu černý chybuje a následně ztrácí materiál. Málokdy se v úloze setkáváme s hrubkou jednoho hráče, holt každý nemůže být úlohářem. (tady je nutno zmínit, že mnohem horší úlohu vymyslel Vít Moravec před mnoha lety – měl to být čtyřtažec, ale bohužel žádný takový tam nebyl, zato aspoň 3 různé pětitahové. Obětí této úlohy se stal pan Urban, který dumal dlouhých 40 minut, posléze zjistil, že to není ze skutečné partie, jak tvrdil Vítek, ale jeho nález, a šel domů.) Svou zlost z našeho přístupu k trénování si večer (kolem půlnoci) vybil na větráku. Honzík dosud nepřiznal, že ho zapnul sám. Tvrdí pouze dosti pochybné „ono se to zaplo samo“. To jsem se mu snažil vyvrátit prostou logikou, ale Honzík použil to, co ho na právech učí, a řekl věty, které se špatně vyvrací. Normální lidé je považují za prosté nadávky, ale asi je to nový trend v právničině. Při zmínce o logice se Čenda zeptal, jestli má doma akvárko. Každopádně poté co větrák zapnul, se ho snažil tím stejným tlačítkem vypnout, ale bylo to na časový spínač, takže bzučel jenom déle. Honzík se nevzdal a zvolil nápovědu SMS a napsal Vítu Moravcovi, ten mu neodpověděl. Proto sáhl po telefonátu domů a ani ten nic nevyřešil, tak si ještě párkrát zmáčknul a rezignovaně si šel lehnout. Protože nebyl větrák patřičně dlouho znovu zapnut, sám se po pár minutách vypnul. Honzík směrem k němu prohodil dvě slova na z (dali by se přeložit vzhledem k možnému nízkému věku čtenářů jako zlobivý a zatracený – přesnou citaci neuvádím, i proto, že nechci být už nadále považován za takového dlaždiče). Tímto Honzík s větrákem nadobro skončil a do konce pobytu ho ignoroval.

Šestý den – rychle dohrát, naobědvat se a jet do divadla, takový byl plán. Čenda dohrál dříve než já a prohrál se Zuziakem, když místo přiostření pozice po nepovedeném zahájení spíše pozici zhoršil. Já jsem vyhrál, když jsem se dostal do vyhrané pěšcovky. Odjezd do divadla ale komplikovaly zpropadené testy, které se Honzíkovi nepovedlo zrušit ani nenápadně sebrat a zničit, což byl plán B. Konaly se ve čtvrtek před odjezdem do divadla, takže jsme toho ten den v Šumperku kromě návštěvy divadla moc nestihli. V divadle jsme byli jako jedni z prvních a drali jsme se ke dveřím, které byly ovšem ještě zavřené. Jedna z uvaděček nám nabídla účast na jevišti. O tom, že zvou několik lidí z publika na jeviště, jsem od Moravce slyšel, ale nevěřil jsem, že se to stane někomu z nás. Po této nabídce se Vítek Moravec natolik rozzářil, že kdybychom šli do kina, nikdy by se jim nepovedlo úplně zhasnout, dokud by sál neopustil. Zaujal jsem s Čendou a vlašimským Hrdinou stůl dále od vchodu, zato blíže k výčepu. Kolem našeho stolu chodil pan hostinský mnohem častěji než k vzdálenějšímu stolu, proto jsme se dostali častěji ke zlatavému moku než stůl naproti. Tento fakt jsem oceňoval prvních 55 minut, ale poté už jsem to považoval za Pyrrhovo vítězství. Ke konci představení jsem se projevil víc, než jsem chtěl a než jsem si dlouho myslel. Zpropadená akustika mou celkem nevinnou a na první poslech vtipnou nadsázku pro spolusedící změnila na hlášku pro celé divadlo. Po představení jsem předvedl celkem slušné zrychlení. Co říci o divadelní hře? Možná jsem špatně vnímal, co tím autor zamýšlel, ale nenašel jsem ve hře žádný souvislejší děj. Jedna role byla natolik vedlejší, že by se bez ní děj i obešel. Každopádně jsem byl spokojen zejména se svým výkonem a rozhodl jsem se, že když někdy půjdu ještě do divadla, jedině na jeviště. Večer jsme chtěli jít na alternativní kapelu Český Slavoj, ale Čenda usnul ještě před otevřením vinárny. Posléze vstal a přišel, ale jeho účast byla spíše symbolická. Já jsem předvedl slušný start, ale posléze jsem ukázal i rozum a to, že nemusím nikomu nic dokazovat, a v půl jedenáctý jsem šel spát.

Den sedmý – Blížil se konec turnaje a Vít Moravec se poprvé prodral na online. Já hrubě chyboval ve slušně rozehrané pozici a Čenda vyhrál a doufal v boj o těsně za bednu. Honzík se rozhodl porušit jednu ze svých zásad a zneužil dítě (pro zisk peněz – účastníci MČR měli slevu na knihy). Je vidět, že káže vodu a pije víno – nebo prošel celkem rychlým převléknutím kabátu a začal hájit testy, nebo ještě hůř, děti pro zisk peněz se můžou používat jen když je získám já? Já v tom vidím logický rozpor, který vyvrací jeden z jeho argumentů proti testům. Odpoledne jsme se připojili k vlašimské výpravě a šli podruhé bowlit. Já hrál famózně, ale kuželky odmítaly padat v hojném počtu, proto jsem měl zoufale málo bodů. Jan Fiala ukončil své školení.

Den osmý (poslední) – dnešní plán dohrát a jet. Čenda přehrál obávaného Šolce (obával se ho on poté, co vedle něj porazil Žilavého). Já nechal rozvahu a obavy ze špatných pozic na pokoji a rozhodl se hrát ostře, až jsem přeťal strunu, ale soupeř se rozhodl neuplatňovat svou výhodu a remizoval jsem. Vyklidit pokoj, na oběd a jet jsme zvládli celkem rychle. Vyhlášení jsme vynechali. Čenda obsadil 5. místo a vyhrál knihu, ale vzhledem k tomu, že by ji nečetl, mu ji radši ani nikdo nevzal. Já skončil 40., což není nic, co by se mělo slavit. Vítek Moravec po skvělém stratu 1,5 ze 4 se ještě zlepšil a turnaj zakončil bojem o třetí místo. Bohužel neúspěšným, ale 5,5 a 14. místo po takovém startu není zase tak strašný. Martin Horák urval 4 body a skončil 32. což lze brát jako úspěšný turnaj.

Jaký bude náš další šachový turnaj? Uvidíme nějaké diagramy z partií? Kdo ví? Já to tedy nevím

Vít Brandejský