Reportáž z Mistrovství Čech, Jánské Lázně, 21.10. - 28.10. 2006

Díky skvělému výkonu na finále krajského přeboru v Sedlčanech se českobrodští šachisté Vít Moravec (Vítek) a Jan Fiala (Honzík) v kategorii U16 probojovali na Mistrovství Čech mládeže. Vítek byl díky FIDE Elu 2088 nasazen jako první a Honzík díky národnímu Elu 1544 jako 40.

Kolem 8:00 jsme vyjeli z Brodu. Cesta vedla přes D11, okolo Poděbrad a přes Jičín. V Hostinném (to možná znáte ze zadních stran sešitů - KRPA - Krkonošské papírny - tam mají továrnu) jsme se sice museli zeptat na benzínce, protože to tam bylo velmi špatně značené, ale jinak cesta proběhla bez problémů.

V hlavním hotelu, který se jmenoval Siréna, jsme se byli prezentovat. Půl hodiny jsme stáli mnohametrovou frontu. Když jsme se konečně dostali na řadu, byli jsme hotoví za půl minuty. Vše s námi vyřídil ředitel turnaje, asi 30tiletý p. Šulc, ale byl tam ještě jeho asistent, jenž měl zaplé ICQ a blikala mu nová zpráva...

S lístky na jídlo jsme se, kolem dvanácté, vydali na Pension Brigáda, kde jsme měli bydlet, pro klíče. Už na chodbě byl slyšet křik. Uvnitř byl velmi podnapilý recepční (ředitel hotelu). Dohadoval se s jednou starší paní, která už tam čekala delší dobu. Ta chtěla klíče a často zvyšovala hlas, zatímco ji pan ředitel pomalým a malátným hlasem zval na kafe... Lidé se sami prohrabovali v krabicích s klíči, zatímco pan recepční někomu složitě, zmateně a nepříliš srozumitelně vysvětloval, kam zaparkovat... Když jsme se dostali na řadu, řekli jsme panu recepčnímu pomalu a hlasitě svá jména a ten je naškrábal na půl strany do velkého deníku A4. Když jsme říkali "Moravec", napsal M a čáru... Dal nám klíče, vysvětlil, kam zaparkovat a protože jsme se raději neptali, kde je náš pokoj, vyrazili jsme se nejdříve najíst.

Jídelna byla složená z hlavní místnosti, asi 6 metrů na šířku a 15 na délku. Asi v půlce jedné strany byl hlavní vchod. V rozích byl průchod do kuchyně a do další místnosti, kam se šlo pár schodů dolů. Naproti této straně byla u protější stěny část místnosti asi o 50cm vyvýšená a tam byly 2 stoly. K jednomu jsme si sedli. Jídelna byla zcela plná a obsluhovalo velmi málo lidí. Po půl hodině čekání nám konečně přinesli jídlo. Trvalo asi den, než se situace ve stravování ustálila a obsluha si začala "škrtat" (odškrtávat jednotlivá jídla na stravovací kartě). Na Brigádu (a na Hotel Astorie, zhruba 500 m od Brigády mírně z kopce) chodili jíst i ubytovaní na Siréně...

Ještě jsme museli najít pokoj. Na stravence bylo označení hotelu a pokoje - Brigáda BD50. Protože po prohledání celé dvoupatrové Brigády jsme pokoj 50 nenašli, šli jsme se podívat do "depardance" Domov (samostatná budova spadající pod Brigádu). Prohledali jsme celé přízemí. Nic. Prohledali jsme 1. patro. Nic. Až jsme konečně zcela nahoře v 2. patře nalezli pokoj 50. Otevřeli jsme dveře a...

Chodba. Metr široká, 2 metry vysoká a 3 metry dlouhá. Další dveře. Podkrovní pokoj. Zeď naproti byla šikmá, tak akorát praštit se do hlavy. Samotný pokoj byl asi 2 metry široký a 6 metru dlouhý. Bez jedné zářivky a s desítkami much u okna. A aby toho nebylo málo, byly tam jenom dvě postele... (když jsme se kolem sedmé vraceli na pokoj, teprve tam p. Fiala sám přinášel třetí po tom, co ji přinesl z jiného pokoje, kam ji poslal pan recepční a nechal jim odnést stůl...) Sociální zařízení bylo ve velmi nevalném stavu pro celé patro.

Před 1. kolem došlo na představení pořadatelů, rozhodčích, trenérů... Když měl slovo hlavní trenér p. Gonsior, tak nás o něco požádal: "Nedělejte hrubé chyby" Také doporučil návštěvu Černé boudy, odkud je krásný výhled na Sněžku. Po rozlosování se začalo ve velmi přeplněném sále hrát. V hrací místnosti se nedalo moc dýchat a když se otevřela okna, táhlo černým šestnáctkám na záda a okna byla často zavírána (specialistkou na zavírání oken byla Anna Malá z Říčan)... Pouze prvních 10 šachovnic šestnáctek bylo trochu odděleno a většina openů se hrála v jiné místnosti. Pak se také na druhé straně větralo dveřmi, čímž ale trpěly dvanáctky, protože k nim silně doléhal hluk z chodby.

Vítek hrál na 1. šachovnici s nevyzpytatelným Janem Šáfrem z Buštěhradu, který podává velmi nevyrovnané výkony. Byli přenášeni on-line na internetových stránkách turnaje. Partie to byla velmi zajímavá, bohužel Vítek v koncovce po velice dlouhém boji prohrál.

V neděli odpoledne jsme byli na výletě na Černé hoře, kam jsme jeli novou, ani ne rok starou, lanovkou, která jako 1. v ČR měla 8-sedadlové kabiny. Je přezdívaná Černohorský expres. Nejdříve jsme se posilnili v bufetu a vyčkali na další jízdu, které se opakovaly vždy po půl hodině. Po projití turniketem jsme, spolu se starším párem německých důchodců, bočními dveřmi nastoupili do kabiny. Lanovka přitom pomalu jela, což bylo ne úplně vhodné pro starší lidi. Po chvilce se dveře automaticky zavřely a po nastoupení všech cestujících se lanovka rozjela rychle. Z uzavřené kabiny (dalo se větrat několika okýnky) byl krásný výhled.

Po pár minutách jsme na Černé hoře vystoupili a byli se podívat u zavřené rozhledny a u Černé boudy, odkud byl krásný, ale rychlými mraky přerušovaný, výhled na Sněžku. Za Vítkovy 3 koruny se tam několik lidí podívalo dalekohledem. Než ale pozorovatel zaostřil a našel požadovaný objekt, bylo pomalu po limitu. Ještě jsme se šli podívat na televizní vysílač Černá hora a v 16:00 jsme jeli zpátky. Při cestě zpátky jsme na svahu viděli Vandase s otcem a také Fidrmuce, který sám vesele velkými kroky pobíhal po svahu, ačkoliv vyšli z Astorie celá oázovská výprava...

K večeru jsme se byli poprvé podívat u sousedů a postupně se seznamovali. Často jsme s nimi hráli magicy a užili spolu spoustu srandy. Na onom pokoji bydleli p. Kopřiva, Martin Kopřiva (Martin), Jan Steinbach (Honza Steinbach), Miroslav Burcal (Míra) a Lukáš Chlad (Luky). Přes den u nich pobýval i Dan Kříž (Danek), ale spal na jiném pokoji.

V pondělí bylo dvoukolo. To bylo vše. A stanovili jsme rekord v počtu cest na/z Sirény - 6. Na kolo, zpět na oběd, na další kolo, zpět na večeři, na informační schůzku na fotbal a zpět. Dodnes zůstává nepokořen...

Jedním z mála plusů turnaje byli trenéři, kteří rozebírali partie. Byli čtyři. Juřek, Petr, Trapl a Gonsior. Každý si mohl vybrat toho svého, jenž mu seděl. P. Juřek měl velmi kvalitní (a dlouhé) rozbory. Pokračování v útocích dobře nacházel útočný hráč Petr. I Traplovy rozbory nebyly špatné. U p. Gomsiora byly většinou pouze menší děti. Ale po pondělním odpoledním kole se stalo, že k němu přišli i hráči z šestnáctek, pravděpodobně poprvé a i naposledy - Matěj Kotrba a Jan Fiala. Přehráli 36tahovou remízu. V partii se často měnili figury. P. Gonsior to komentoval slovy, že by mohli jet na mírovou misi OSN do Afghánistánu. Na konci zbyly pouze 2 dámy a 2 věže a p. Gonsior k tomu ukázal 2 varianty.

Se sousedy jsme se domluvili na sestavení fotbalového družstva se jménem KLUB ES.ER.ÁČŮ, sepsali soupisku (Martin, Honza Steinbach, Míra, Luky, Danek, Honzík, Vítek), složili požadovanou stokorunu na vklad, přihlásili se a v pondělí večer Honzík, Vítek a Míra vyrazili na informační schůzku na Sirénu. Hovořil p. Šulc. Hrát se mělo na části fotbalového hřiště, ačkoliv nemálo hráčů chtělo hrát na celé. Sestava 4+1, max. 1 osoba starší 18 let ve hře. Rozhodčí zajištěni. Tempo 2x7 minut. Branky měly být florbalové - 140cm vysoké... Losovala se čísla pro týmy. Míra, jenž měl poznámku téměř po každé větě p. Šulce, losoval dokonce dvakrát. Čísla zapsala a skupiny vytvořila Kateřina Forštová. Protože by, podle slov p. Šulce, na horách trvalo zotavení trávníku několik měsíců a startovné by muselo být několikanásobně větší, nemohli jsme hrát za mokra. Před kolem jsme měli být upozorňováni, zda se ten den bude hrát.V úterý byly pořadateli doladěny a vyvěšeny skupiny s časy zápasů a systém hry - čtyři skupiny po čtyřech týmech a pak finálové skupiny po čtyřech, kde měli hrát vždy první spolu, druzí spolu, třetí spolu a čtvrtí spolu.

V úterý se turnaj ve fotbale nehrál, ale byli jsme týmem Královéhradečáci vyzváni k přáteláku (protože jsme druhý možný sport, minigolf, nehráli, byl na našem programu pouze fotbal). A tak jsme se šli kolem druhé přesvědčit, jací že jsme to (anti)talenti. Hráli jsme na oploceném tenisovém hřišti pokrytém rohoží bez Martina, který byl na Černé hoře. S kvalitními soupeři jsme dlouho drželi krok a prohrávali jen o několik gólů, ale po příchodu Vaňka do týmu soupeřů se karta obrátila a Královéhradečáci nás výrazně přehráli. V průběhu hry se ustálila naše taktika - vysunutý hrot Vítek zůstaval vepředu, kde sbíral nakopávané míče, podržel je a nahrál spoluhráčům nabíhajícím z druhé vlny. Ale Královéhradečáci hráli velmi kombinačně s minimem střel, a proto bylo velmi těžké sebrat jim míč a hodně namáhavé bránit. Nakonec jsme prohráli 5:13. Vítek dal 2 góly a 3 asistence, Honzík 1 gól a nějaké asistence k tomu.

Večer byl Vítek na přednášce IM Trapla na téma Nebojte se hrát gambity. IM Trapl mluvil o gambitech, ať se je nebojíme hrát, předváděl nejslavnější partie v královském a v Evansově gambitu a bylo to docela dobré.

Pozdě v noci z úterý na středu se na patře ozýval hluk. Na pánských sprchách nešla sprchujícímu zavřít sprcha. P. Fiala, který se díky řvaní sprchujícího se vzbudil, chladnokrevně pomocí kleští, které tam někdo měl, sprchu zavřel a šel opět spát.

Ve středu opět turnaj ve fotbal nebyl a zase jsme hráli s Královéhradečáky. Část zápasu jsme již hráli v plné sestavě. Své soupeře jsme bez jejich opory Vaňka porazili 2:1 (je ale pravda, že nám chytal jejich vypůjčený brankář, aby nás bylo stejně, díky němuž jsme mohli směleji útočit...)! Poté jsme si to rozdali s Wallerrerem a spol., kterým to ale moc nešlo a ve vyrovnaném souboji jsme si dobře zahráli.

Ve středu se také střídal náš doprovod - ráno odjel p. Fiala. Naším úkolem bylo vyměnit povlečení. Při obědě nám vyřídili, abychom se ozvali večer. Večer nám paní řídící, sdělila, že měla ten den hodinový pohovor s p. Šulcem na téma co můžou a co nemůžou, a výměnu povlečení musí povolit on, pak že nám jej vymění. Protože pochod na Sirénu nepřicházel v úvahu, volalo se. Pan Šulc to povolil. Následovala cesta zpět na Brigádu. Paní řídící vešla do své pracovní místnosti, asi 5x5 metrů, kde měla zavřené dva vlčáky, a 5 minut hledala svůj mobil, kterým zavolala nějaké paní na Domově, která nám to po chvíli přišla vyměnit. Velmi pozdě v noci přijel p. Moravec.

Vilému Riesovi z ŠK Smíchov zazvonil ve středu při 7. kolem mobil. Bylo to asi v 15. tahu v partii se Slancem, který byl černý (začátek partie 1.e4 a6 2.d4 b5). Ries odešel a vrátil se až po několika hodinách. Partie byla zkontumována jako výhra Slance. Riesovi prý volala máma. A prý se ptala, jak se Vilém má...

Ve čtvrtek měl konečně být slibovaný turnaj ve fotbale (před ním proběhla "rozcvička" v podobě poněkud drsnějších, ale bezpečných her, při kterých se samozřejmě nikomu nic nestalo a všichni natěšení vyrazili na hřiště). Cestou (v plné sestavě) jsme se chtěli stavit na rohoži procvičit se s neznámými lidmi, co už tam ale hráli nohejbal. Na naše otázky neodpovídali, tak jsme je nechali hrát samotné. V požadovaný čas jsme se dostavili na hřiště, cestou se Honzík rozsekal mezi stromy a díky vzniklé díře ve dně spadlé lahve vylil půl limonády (alespoň se láhev nemusela při pití otevírat...). Dozvěděli jsme se, že turnaj není, protože ho správce nepovolil (neví se přesně proč, prý kvůli mokré trávě nebo kvůli ničení hřiště - rohože (náš vypůjčený brankář ve středu po jednom inkasovaném gólu prokopl plot a zbyla tam díra, jež už tam v pátek nebyla...), nejpravděpodobnější, a asi i oficiální, varianta se zdá, že jsme na hřišti - rohoži hráli bez povolení, což je velmi podivné, protože to bylo vždy otevřené, volně přístupné a nikdo nic o nějakém povolování neříkal, navíc po zkušenostech ze Seče, kde se hrálo téměř neustále kde se dalo, to nikoho nenapadlo). P. Šulc ani nepřistoupil na variantu odehrát turnaj na rohoži a k neoficiálnímu turnaji se nikdo moc neměl, tak z toho sešlo.

Cestou zpět jsme se opět stavili u rohože a opět nám neodpovídali. Nakonec se Honzík zeptal anglicky a od nejstaršího, asi 30-tiletého cizince se mu dostalo odpovědi, že můžeme hrát také. Vítek nohec hrát nechtěl a odešel. Později, podle jejich mluvy, vyšlo najevo, že to jsou Němci. Dva z nich byli Maďaři. Anglicky komunikoval pouze nejstarší, který si pochvaloval, že Honzík mluví anglicky. Od nás, kromě občasných výkřiků Honzy Steinbacha ("it's absolutely!"), také nikdo další nic anglicky neříkal. Nejdříve jsme hráli proti nim jen tak. Pak Honzík vysvětlil pravidla a začalo se hrát na body. V průběhu hry se k soupeřům přidala Anika Krejčí (vydržela až do konce!), které se občas podařilo i odkopnout míč... Sehrály se 3 sety, při nichž jsme vyhráli 2:1. Ač se některým spoluhráčům nezdálo reálné, že by souhlasili, protože za síť si prý platili, navrhl Honzík cizincům hrát fotbal. Souhlasili. Šli jsme tedy sundat síť, ale nešlo to. Až po chvíli se ozval řev a smích a síť povolila. Jeden cizinec zatáhl za provázek zuby a povolilo to. Síť jsme hodili stranou a udělali z kamenů brány. Soupeřům to moc nešlo. Celý zápas jsme vedli. Ke konci zápasu se jasně projevila naše velká výhoda - malí, neúnavní a hyperaktivní hráči - Martin Kopřiva a Honza Steinbach. Zatímco ostatní už moc nemohli, vesměs jen chodili a běhali často jen do gólovek, tito dva sprintovali po celém hřišti a stále aktivně napadali, pletli se pod nohy a ačkoliv se jim často nepovedlo nahrát, byli pro družstvo velké plus. Když už jsme byli opravdu unavení a začínalo se pomalu stmívat, dohodli jsme se a díky Honzíkovi anglicky vyhlásili známe české Kdo dá góla, vyhrál (v té době jsme vedli 7:5, i díky několika vlastňákům soupeře). Honzík jim hodil míč na jejich půlku, přímo na bránu, že se smíchem museli běžet, aby nedostali góla... Cizinci se všichni nahrnuli do útoku a s plnou vervou z vytvořené šance asi po půl minutě hraní skórovali do brány střídajícího Míry, kterému to narozdíl od Danka, který měl chytat i v turnaji, moc nešlo. Dlouhodobě stabilní a dobré výkony podával Luky.

Před večeří jsme i s Vítkem šli do samošky. Domluvili jsme se, že si každý z vrácené stovky vybere něco za 14 korun. Strávili jsme tam asi 5 minut a ještě jsme dokoupili malé čokoládové mince na dorovnání do celého sta. Při čekání na večeři v jídelně Honzík vyndal mince, rozbalil je a začal dělit na talířku zpod pepře a soli. Když už končil, přišla kuchařka s jídlem a moc šťastná zrovna nebyla... Honzík svým ubrouskem talířek vyčistil, že byl čistší než předtím a vrátil vše do původního stavu. Každý dostal půl mince kromě Vítka, protože se neúčastnil posledního zápasu.

Večer se Vítek a Honzík účastnili přednášky p. Gonsiora Útoky na krále v podání Širova a Spielmanna. Asi čtvrt hodiny se tam řešil jejich osobní život, bylo řečeno dělení útoků na figurový a pěšcový (ten je pomalejší) a bylo přehráno jejich několik partií s nějakou obětí, jejichž rozdělení (např. rušivá oběť - zabraňuje soupeři dokončit vývin, např. rochovat) bylo také uvedeno. Když se p. Gonsior ptal, kdo si myslí, že je útočník, přihlásili se téměř všichni. Když se ptal, kdo si myslí, že je obránce, přihlásilo se pouze několik lidí. Jen jeden kluk se přihlásil a řekl, že nejde, aby byl šachista jenom jedno z toho, ale že musí být obojí. Také při oběti v jedné partii průběžně říkal Fritzovo hodnocení a průběžně se ptal, za koho bychom to chtěli hrát (většinou to bylo za stranu, jež obětovala, ale po reakci p. Gonsiora se objevovali i zastánci i druhé strany...). Na konci partie Širova s jeho trenérem, po krásné Širovově oběti, když už byla pozice za něj vyhraná p. Gonsior, oznámil, že Širovově soupeři došel čas a zeptal se: "Co to znamená?" Z davu se ozvalu: "Že mu spad praporek!" Správná odpověď byla, že nevěděl, co hrát.

V pátek se konal turnaj v karetní hře MAGIC: THE GATHERING, mezi šachisty poměrně oblíbené. Turnaje se zúčastnilo asi 30 hráčů. Hrál zde i Honzík, Danek, Honza Steinbach a Míra. Hned v 1. kole hrál Honzík asi hodinu, ale nakonec vyhrál 2:0. Systém byl švýcar na 5 kol, co kolo, to série na 2 vítězství. Limit byl asi 50 minut a pak se přidávalo ještě něco navíc a byl omezený počet kol. Bylo zde hodně counterovacích balíků modrých i modro-barevných, nemálo červených goblinních a v neposlední řadě zde byly i černé countery. Vyhrál asi goblinní balík Jana Vrány. Honzík a Danek (který s Honzíkem v jednom kole prohrál 0:2) skončili shodně kolem půlky tabulky se 3 výhry a 2 prohry (celkové skóre každého z nich 7:4). Mírovi a Honzovi Steinbachovi chyběla forma a trochu toho štěstíčka. Byl tam i překupník s hromadami karet a notebookem, kde si vyhledával ceny a obchodoval s kartami, aniž by Magicu pořádně rozuměl.

V pátek večer se sousedé se spoluhráči ze svých klubů shlukli u trenéra, který je připravoval na jednotlivá kola (každý za něj platil 500!), k nahlášení výsledků. Přitom Dankova sestra práskla svého bratra... To bylo totiž takhle: Velcí kluci - sousedi byli u kolonády a natočili do lahve vodu z pramene. Pak do toho Danek namočil a dali to Honzovi Steinbachovi, aby se napil. Ten se napil a měl hodnotit chuť - prý to bylo trochu kyselé, ale jinak celkem dobré. Dal to trenérovi a ten měl dát napít každému, kdo prohraje. Jenže díky slečně Křížové nedal a tekutina se vylila. Nijak dále se to neřešilo. Večerních simultánek se nikdo z nás neúčastnil.

V sobotu jsme před kolem dostali plaketku, kus pečiva-beránka a propisku. Byli vyhlášeni vítězové turnaje v Minigolfu a v Magicu. Už dříve byla předána cena fair-play nějakému klukovi, snad z U12, jenž hrál s nějakou holkou, která "jaksi pozapomněla na to, že i v časové tísni se musí zapisovat" a byl tak galantní, že ji to nechal na svůj čas dopsat (proslýchalo se ale, že stejně prohrála na čas...). Honzík dohrál brzy, a tak spolu s Lukym a Mírou rozebrali u sousedů partii Honzy Steinbacha. Dohráli jsme poslední partie našeho vzájemného miniturnaje. I s koupenými triky jsme ještě před oficiálním zakončením odjeli. Jeli jsme mladoboleslavskou dálnicí a po výstupu Vítka v Brodě se Honzík s p. Moravcem stavili v SynotTipu a pokračovali do Kostelce.

Nakonec skončil Vítek s 5 body 22. a Honzík s 3,5 body na děleném 47. místě z celkových 60 účastníků. Hodnocení přenechme samotným hráčům - Vítek: "Jsem vcelku spokojený, ikdyž jsem si na postup dost věřil, ale zvoral jsem hrozně strašlivě 7. partii, takže se nedá nic dělat. Ale musím si postěžovat, že média (ostatní hráči) na mě vyvíjely velký tlak. To bylo pořád 'Jaktože máš tak málo bodů, když seš 1. nasazenej?' Ale jinak si myslim, že jsem hrál slušně" Honzík: "Myslím, že jsem mohl skončit lépe, v několika partiích jsem měl na víc bodů. Celkově mírný neúspěch." Organizace turnaje byla opravdu hrůzostrašná, zlatá Seč...